Let fénixe-Pozastaveno

11.

„Nezdá se ti, že to tentokrát už trochu přehnal?" zeptala se Sarea svého manžela.

„Ne proč, lidé by měli být rádi, že se smí přiblížit elfům, alespoň svým náboženstvím."

„S tebou se nedá mluvit. Tvůj otec ti vymyl mozek. Já se z toho zblázním." Došla ke stolu a vzala do ruky dopis.

Na vědomost se dává, že od této chvíle musí každý, elf, člověk..., věřit ve „Svatou Pětici", božstvo elfů. Vůdcem bohů budiž Sors, vládce osudu. Jeho děti jsou:

Liekki-královna ohně

Loki-bůh vody

Arbo-země

Ilma-vzduch

Ztělesněním vládce bohů Sorse je Asmar Tasartir. Pokud někdo nebude věřit ve „Svatou Pětici", budiž mu udělen trest smrti.

Rada Lorësie

*

„Každý elf a člověk. Teď se ještě zaměří na trpaslíky, obry, dorhy a vlkodlaky. A to už obry skoro všechny pozabíjeli. Vlastně bych teď mohla taky utéct a pomáhat vězněným v útěku. To vlastně vůbec není špatný nápad. Jenže pokud uteču, Curtis mě už nebude moci ochránit. Kdyby mě nebránil před svojí rodinou, Asmar Tasartir by mě už dávno popravil. Snad si už brzy uvědomí, co se stalo z jeho otce. Takže co udělám? Curtis sem chodí jen málokdy a do sklepa nikdy nevkročil. Vždy se sem přijde pouze vyspat. Takže když sem někoho propašuju, ničeho si nevšimne. Ale teď koho. Je jasné, že obra jentak neschovám. Dorhové taky nepřicházejí v úvahu, přece jenom jsou příliš nápadní. Vlkodlaky bych nepropašovala. Trpaslíci jsou příliš malý, i když možná bych mohla zachránit alespoň jejich děti. Vezmu jedno do náruče jako kojence. To zabere. Musí. Jestli mě chce Asmar Tasartir mrtvou, ať má proto alespoň důvod. Dobrá a teď to ještě musím naplánovat." Sarea se sama pro sebe usmála, věděla, co musí udělat.

*

Bez problému se dostala až do zbrojnice, přece jenom byla snacha Asmara Tasartira. Vězení strážili dva elfové. Sarea vystoupila ze stínu a s úsměvem se strážím ukázala držíce v ruce nejsilnější víno, smíchané s prášky na spaní, které našla.

„Tohle vám posílá manžel, za to, že tady tak dobře strážíte. Připijte si na zdraví Rady." Nato odešla, tedy schovala se za rohem, a nechala elfy s vínem samotné.

Jak očekávala, brzy se začaly ozývat opilecké popěvky. Sarea se ušklíbla a ještě chvilku počkala. Zanedlouho zpěv vymizel a byl nahrazen hlasitým chrápáním. Elfka se proplížila kolem stráže, přičemž jednomu z nich sundala z krku náhrdelník s klíči. Odemkla velké železné dveře a vstoupila do vězení s trpaslíky.

„Přišla ses nám vysmívat?" zeptala se jí nějaká trpaslice.

„Právě naopak, chci vám pomoci."

„A jak bys to chtěla udělat?" optala se ta samá, nyní už se zájmem.

„Všechny vás zachránit nedokážu, ale můžu propašovat na svobodu dvě vaše děti. Když to půjde, vrátím se pro více."

„A jak máme vědět, že to není další z odporných nápadů Asmara Tasartira. Pomáhali jsme mu ve válce proti Zakharovi a takhle se nám odvděčil." Z jejího hlasu znělo zoufalství.

„Nejste jediní. Vlkodlaci bojovali taky a jsou popravováni. Dorhové to samý. Já i moje kamarádka jsme se také hodně zapříčinili o vítězství a nyní mi hrozí poprava a ta elfka utekla, nikdo neví kam. Nabízím vám pomoc. Přijměte ji nebo ne. Je to jen na vás. Já pouze říkám, že vaše děti můžou přežít. A víte co, uděláme to takhle. Uspala jsem stráže. Odejdu a nechám váš žalář otevřený. Tak se podaří uprchnout všem z podzemí na světlo. Ale to je vše, co slibuju. Jestli chcete ven, budete se muset probojovat. Zbraně jsou kousek odsud. Pojďte za mnou."

Odešla pryč a rychlého pohledu zjistila, že ji trpaslíci sledují. Ve svazku klíčů, který sebrala stráži, nalezla ten správný a otevřela s ním zbrojnici. Pokynula trpaslíkům, aby si vzali zbraně, rozloučila se a odešla.

*

Byl zrovna čas k večeři, a tak si Sarea ohřívala na kamnech zbytky z oběda. Náhle někdo zabouchal na dveře.

„Je otevřeno. Vstupte." zavolala.

Dovnitř vešel Asmar Tasartir ve společnosti ohnivého elfa, kterého neznala.

„Můj pane." řekla dělajíce pukrle. „Jsem poctěna Vaší návštěvou. Co pro Vás můžu udělat?"

„Neusmívej se tak. Vím, co jsi provedla."

„Nevím, o čem to mluvíte."

„Pustila jsi ty trpaslíky na svobodu."

„Jaké trpaslíky, o čem to mluvíte?"

„Jaké trpaslíky? No přece ty vězně."

„Vězni utekli? O tom já ale nic nevím."

„Nedělej hloupou. Vím, žes to byla ty. Nikdo jiný nemá takovou drzost."¨

„Nevím, jestli to brát jako urážku nebo pochvalu."

„Ber to jako výstrahu. A jestli o tom cekneš Curtisovi, zabiju tě. Nebo ještě lépe, zabiju všechny vězně. Víš o tom, že je moji vojáci buďto pozabíjeli nebo znovu uvěznili? A teď k té výstraze."

Kývl na ohnivého elfa za ním a ten chytil Sareu za bradu. Položil jí dlaň na tvář a celou ji spálil. Sarea si ve snaze nakřičet prokousla ret.

„Nezapomeň na naší malou dohodu. Jinak zemřou." Nato doprovázen neznámým elfem odešel.