Ranyt: Proměna

Část XIV.

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Panovník musel své záměry prozatím tajit. Brzy již však bude mít ve své moci takovou armádu, s jakou si podmaní všechny okolní země. Celý koloběh událostí musí začít v Ulanu. Taler vešel do svých soukromých komnat. Jediného místa, kde měl soukromí a nebyly zde žádné příliš zvědavé uši. Ať ve službách Straie, tak ani elfům moc nevěřil, ačkoli oficiálně uzavřeli spojenectví.

Ze stínu v rohu vystoupila postava. Byla zahalená v kápi, jen když na okamžik příliš zvedla hlavu, záblesk světla prozradil, k jaké rasy tato bytost patří. Skřet. Byl o několik stop menší než král, ale dostatečně mazaný. Informátor.

„Jak pokračuje náš obchod, milý Stowe?" začal bez okolků panovník.

„Velmi, velmi dobře," ujišťovala ho podlá bytost slizkým tónem. „Konfliktbdue moci vrzy vypuknout." Poslední větu skřet vyslovil sladce, jako by se nemohl dočkat.

„To rád slyším, jaký je časový horizont?" pokračoval král.

„Tři měsíce, déle to nebude," odvětil rychle a chladně Stow.

„Dobře, teď zmiz!" odehnal ho Taler. Postavu v kápi zahalila fialová záře, bez dalšího slova zmizela.

Této rase se nedalo věřit. Už jen proto, že její příslušník prodal jedinou zemi, kterou kdy jeho druh měl, za pár zlatých. Ulan nebude mít sílu bránit se takovému útoku, přemýšlel. Požádají ho o pomoc. A když už bude mít své vojáky na jejich území, tamější král může padnout na bojišti... Nešťastnou náhodou. Zatímco si budou místní šlechtici hledat nového panovníka, on dosadí na trůn svou dokonale připravenou loutku. A pak bude Ulan jeho.

A co bylo hlavní – s pomocí elfů bude mít sílu vzít si i Ga'Bair s jeho neskutečným bohatstvím uloženým v zemi. Nechápal, že bestie, které tam žijí, netuší nic o ložiskách železa, zlata, drahých kamenů a dalších cenných materiálů. Doslova šlapaly po svém bohatství.

Další věc, která mu hrála do karet, byla, že skřeti, orkové, trolové, ti všichni měli širokou škálu využití. Jako dobří vojáci, a stejně tak na práci v dolech. Jen si je bude muset ochočit, však oni se poddají. A rádi.

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Dále," zvolal. Do komnaty vešel sluha.

„Paní Wiana a generál Onyx žádají o slyšení, vaše Veličenstvo," informoval vládce. Taler hlasitě povzdechl: „Ať počkají v audienční síni, za pár chvil přijdu."

Zaklapnutí dveří bylo signálem, aby se dal do pohybu. Ze zásuvky stolu vytáhl mapu kontinentu, kterou si prohlédl. Díval se na Ulan a Ga'Bair – tato území budou brzy jeho. Odhodil mapu na stůl a odešel na slyšení s velvyslankyní a velitelem svých vojsk.

Vešel do síně jako neohrožený panovník. Rázně a sebejistě. Poklony od poddaných jako by neviděl. „Tak k věci," řekl ostře generálovi, „jak pokračuje dobývání Průsmyku?"

„Brzy bude opět v naší moci. Nyní se již čistí od posledních banditů. V Bílých horách jsme však potkali i trpaslíky, kteří tam dolovali. Bohužel jsme narazili i na orky a skřety, můj pane. A Ulan se s nimi dokonce dostává do otevřeného sporu," pronesl Onyx zachmuřeně.

„Můj pane," vložila se do hovoru elfka. Král na ni upřel pohled. „Ulan již vyslal posla jak do Arfarie, tak k nám, do lesní říše. Prosil o pomoc v případě války. My jej podpoříme," dokončila Wiana.