Ranyt: Proměna

Část XLIII.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

9

Šedivé hradby Kreasu, královského města Arfarie, už byly na dohled. Taler se těšil na příjezd domů, ačkoli ho tam čekala spousta práce. Musel dodržet své slovo a vyhlásit válku Ulanu. Ještě nedávno se na tento okamžik těšil a nemohl dospat, nyní však byl nervózní. Přesedával na sedačce sem a tam, žádná poloha mu nebyla dost dobrá. Zatímco se díval z okna, mnul si ruce. Ke všemu se ještě rozpršelo. Prostranství před zdí chránící město se úplně podmáčelo a kola kočáru se bořila do bahna. Zaklel, nemohl dělat nic než vyčkat.

Konečně najeli na dlážděnou silnici, po které se už jelo dobře. Za chvíli už zastavovali na hlavním nádvoří před dveřmi do paláce. Vyskočil z vozu, aby se namočil co nejméně, a pelášil se schovat pod stříšku nade dveřmi. Poté vešel do obrovské haly. Shodil z ramen plášť, který, ještě než dopadl na zem, stačil zachytit sluha. Vyběhl po širokých schodech do pracovny, kde na něj měla čekat korespondence. Byl skutečně překvapen hromadou písemností ležících na pracovním stole.

Bezmocně si odfrkl, posadil se a nezbylo mu nic jiného než začít číst. Obsah zpráv ho však potěšil, psal mu vládce lesa jménem De'Rea. Netušil, co ten název znamená, v obrovském hvozdu se už na začátku dějin tohoto světa usídlili elfové. Písemnost mu především sdělovala, že vládce lesa je ochoten propůjčit mu své vojenské síly. Ať již vyhlášené čaroděje z řad vysokých elfů, nebo černokněžníky od temných bratří a také obratné válečníky a lukostřelce, kteří byli dětmi lesa a podle toho se i nazývali.

Velmi podobné psaní mu přišlo i od vládce trpaslíků. Přestal číst, opřel se do opěradla koženého křesla a díval se do stropu. Přemýšlel, jestli všichni uvěřili jeho lžím, nebo se prostě také potřebovali jižních zemí zbavit. Pokud se ale ženou do války, i když vědí, že je oklamal, jaký k tomu mají důvod? Další možnost však byla, že byl natolik přesvědčivý, aby je dokázal zmanipulovat. Věřil svým schopnostem, ale zároveň nemohl přijít na důvod, proč ostatní země touží po válce. Vždyť to byli právě elfové, kdo vztyčili Stěnu, aby již nikdy na tomto světě nebojovalo.

Další pergamen byl podepsaný Stowovým jménem. Ten proradný skrček skutečně prodal svou rodnou vlast za pár zlaťáků. Sděloval panovníkovi veškeré informace. Jižní země se v podstatě ani nemohou jako celek bránit.

Všechno je připraveno. Několik let postupného a pomalého ekonomického vyčerpávání Ulanu a Ga'Bairu přinášejí své ovoce, ale to hlavní, ten nejsladší plod, jej teprve čeká. Taler vstal ze židle, čekala ho schůzka s veliteli spojeneckých armád. Tu si nemohl nechat ujít, jelikož potřeboval znát veškeré plány útoků.

V holé místnosti nebylo nic kromě kulatého stolu a mapy světa zavěšené na stěně. Na pracovní desce stolu pak stálo pár pohárů s vínem a ležel na něm rozložený plán území, kde se má konat první bitva. V kroužku okolo stálo několik mužů, kteří se vášnivě dohadovali, posouvali soškami po mapce a pokaždé pronesli nějakou hlášku ve snaze ostatní rozesmát nebo jim ukázat svůj intelekt, což se však často míjelo účinkem.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz