Dramione (DOKONČENÉ)

Láska a smrt

DRACO

Miluju jí. Poté co začali vánoční prázdniny jsme spolu trávili tolik času jako nikdy. Miluji tu vůni vlasů, tu malinovou. Držel jsem jí v náručí jako by to byla nejkřehčí věc kterou jsem kdy viděl. Miloval jsem pohled do oříškově hnědých očích, dokonce i dotek jejích rtů. Růžové líce a krásné klíční kosti, které se jí rýsovali pod kůží. Byli jsme u Mii v pokoji když tam vtrhl Potter. ,,Snad neruším." řekl a odmlčel se. ,,Rušíš"řekl jsem,,ale povídej." Podíval se na mě jako bych ani nebyl nejúžasnějším člověkem a pokračoval. ,, Brumbál vás chce oba vidět." Zamyslel jsem se a asi jsem nebyl jediný v místnosti. Brumbál totiž měl jet zařizovat něco na ministerstvo. ,,Díky Harry, hned tam budeme." Usmála se. Když odešel dal jsem jí pusu a oba jsme se zvedli.

HERMIONA

Oba jsme šlapali schody do Astronomické věže tiše, přemýšlejíc co se asi stalo. Nemohla jsem na nic přijít a když jsme se s Dracem zastavili u okna, chytil mě za boky a šeptal slova útěchy. Když jsme vstoupili dovnitř neviděli jsme nic jiného než obvyklé věci. Sedli jsme si s Dracem na koženou pohovku,  čekali jsme.Po chvilce se objevil Ron. Vypadal tak,že posledních pár dní nespal. Zvedl hůlku. ,,Rone?" Podíval se na mě a měl slzy v očích. ,,Proč jsi šťastná s ním?!Měla jsi být se mnou." Ruce se mu klepali a nemohl jsem mi podívat do očí. ,,Jsi můj přítel Rone." Viděla jsem kulatou slzu jak se kutálela po tvářích jeho obličeje. ,,To nestačí!" Křikl na mě. Nikdy se nevzdám kvůli němu Draca. To on to všechno zkazil. ,,Už jsem si vybrala. Mrzí mě to." Podíval se na mě.  ,,Já už jsem si taky vybral."

DRACO

Nestihl jsem ani mrknout v jaké rychlosti k ní ten malý zrzek přiskočil a položil hůlku na její krk. ,,Miluju tě a ty jsi to věděla." Vytáhl jsem svou hůlku, ale bylo pozdě. Z jeho hůlky proletěl záblesk světla který se rychle šířil celým Hermioniným tělem. Padla na zem bez života a já nemohl dýchat. nebylo v mých silách pro ni nic udělat. Bylo to jako by mi někdo vyrval srdce. Neměl jsem žádnou kontrolu nad svým tělem. Cítil jsem jak padám přes zábradlí do prázdnoty obrovské výšky. Mrtvá byla mrtvá. Cítil jsem kolem sebe nesčetně malých jehliček větru které se mi zabodávali do kůže. Prudký náraz mě usmrtil rychle a poměrně bezbolestně.

Vypravěč 

Chlapce našli brzo ráno. Hnijící tělo dívky našel po návratu Brumbál. Teď tam leží, pod věží. Dva náhrobky,obrostlé květy bílých růží. Když se zvedá vítr, světlé vlasy se válí v trávě. Zrzavý chlapec dodnes sedí v Azkabanu,bláznivý a osamělí. Je totiž jen tenká hranice mezi láskou a nenávisti,a proto stačí jeden úder srdce aby se láska změnila v jatka.