Dramione (DOKONČENÉ)

Náhlé shledání

                                                                                  HERMIONA

Šla jsem z večeře dřív, neměla jsem hlad chtěla jsem se vyspat. Ron byl dnes u večeře celý žhavý do Levandule. Je mi z něj na nic, a tak jsem šla rychle s hlavou sklopenou a rukama plnýma kníže nově vypůjčených z knihovny. Nevnímala jsem cestu jen jsem šla známou trasou a přemýšlela o jemných zrzavých vlasech, které měli všichni z ronovi rodiny.

 Najednou jsem do někoho vrazil a spadla na zem. Knihy se mi rozsypali po celé podlaze a dopadli se stejně hlasitým ,,BUM" jako já. Cítila jsem prudkou bolest na zátylku a chladný odměřený hlas bez emocí který mi nabízel pomoc. Vzhlédla jsem ale další prudká vlna bolesti mě nutila znovu hlavu sklopit. Nade mnou stál krásný chlapec s ledově blond barvou vlasů , sněhově bílou košilí a černým sakem. Byl to Draco Malfoy . Díval se na mě svýma omluvně hledícíma šedýma očima.

 ,,Grangerová je ti něco ?" řekl sice chladným ale neurážlivým hlasem. Bolest se neustále zhoršovala a poslední co jsem cítila byli jeho chladné ruce jak mě berou do náruče .

                                                                                 DRACO

Měl jsem jí tam nechat někdo by jí tam našel ale nemohl jsem na to ani pomyslet. Byla zraněná kvůli mě.

 Věděl jsem že by bylo nejlepší jí odnést na ošetřovnu ale místo toho jsem si sedl doprostřed schodiště s Hermionou ležící na mém klíně. Hladil jsem jí po kudrnatých vlasech.

 Vzbudila se. Začal jsem panikařit a tak jsem jí nejednoduchým kouzlem vymazal paměť a pomalu ji odnesl na ošetřovnu. Jednou ji dostanu. Snad se to kouzlo povedlo nerad bych aby si něco pamatovala.

                                                                                   Hermiona

 ,,Mio" zavolal na mě někdo a já se pomalu probouzela z hlubokého spánku po kterém bylo moje tělo ztuhlé a nehybné. 

 ,,Mio" zvolal znovu hlas ve kterém jsem poznala moji malou kamarádku. otevřela jsem oči na ta posteli vedle mě seděla malá dívka s úzkým dlouhým obličejem a zrzavými vlasy. Ginny mě objala a pevně mě stiskla malýma kostnatýma rukama.

 ,,Spala jsi dlouho madam Pomfreyová ale říkala že se ti nic vážného nestalo prý jsi upadla a uhodila se do hlavy. Naštěstí tě ale brzo našel Malfoy a přinesl sem." Hermiona byla zmatená. jak dlouho jsem asi spala ?? říkala si v duchu proč si nepamatuji jak jsem spadla ? A co Malfoy?? 

,,Proč si nic nepamatuji ?? " vybrala si z mnoha otázek které jí vířili hlavou a a podívala se na Ginny. 

,,Jen ses uhodila madam Pomfreyová říkala že se ti pamět možná vrátí." To nebylo zase tak moc divné. 

,, Jak dlouho jsem spala ? " Ginny se na mě líbezně usmála a já se spokojila s odpovědí že to nebylo více než dva dny. 

Zítra už bych měla jít na hodiny a tak jsem se ponořila zpět do říše snů ze kterých mě probudil hlas madam Pomfreyové která mě budila k snídani. Vzala jsem si z ošetřovny svoje věci které mi přinesla Ginny a věci modré barvy od Luny.

 Šla jsem si věci dát na pokoj a zamířila do velké síně. Scházela jsem velké kamenné schody které se najednou začali pohybovat a já málem spadla se svým ztuhlým a pořád mírně dezorientovaným tělem.

 Ale nespadla za paži mě chytil silný stisk s chladnou kůží kterou jsem cítila i přes látku mého trička. Ještě než jsem se stačila ohlédnout mě ruka pustila. Malfoy! Usmála jsem se. 

,,Díky že jsi mi pomohl... ... dvakrát " řekla jsem mu nejistým hlasem trochu se bojící toho co se stane. 

,,Udělal jsem to jen abych nepošpinil svou čest ty mudlovská šmejdko " jeho oči vypadali jako mraky před bouřkou a jeho chladná maska kterou sebou na obličeji nosil nejevila ani sebemenší známky vzteku.