Dramione (DOKONČENÉ)

Vzestup a pád

HERMIONA

Stála jsem zamrzlá. Nehýbala jsem se, ani jsem se neodvážila cokoliv říct ,jen jsem tam prostě stála otřesená a zmatená co vše se dneska stalo. Odvážila jsem se vzhlédnout k jeho očím a on přisně shlížel do těch mých.

 Najednou jakoby se pomyslné pouto roztrhlo a on se otočil. 

,,Víckrát už tě zachraňovat nebudu Grangerová. " řekl chladně směrem ode mě, ale moc dobře jsem ho slyšela. 

,,Draco?! " vyklouzlo mi z úst jako by jen náhodou, a když se otočil polilo mě horko a do tváří se mi nahrnula růž. 

,,Jen....Díky " zakoktala jsem, ale on mě slyšel. Otočil se a chladně přikývl. Oba jsme najednou chtěli zdolat tu malou vzdálenost mezi námi, i když vzdálenost nebyla to jediné co nás dělilo. 

Odkráčel pryč a já zůstala sama v temném sklepení kde se za nedlouho objeví Ron s Harrym. Pomalu jsem odešla pryč aby se dostala za Dracem do soukromí a mohla mu...poděkovat?

DRACO

Šel jsem sklepením od Mii k našim ložnicím. Za mnou byli slyšet kroky které se snažily být nenápadné, ale nebyli. 

Vytáhl jsem hůlku a namířil jí tak odkud jsem si myslel že zvuk vychází. 

,, Vylez nebo tě zabiju!" okřikl jsem osobu za rohem. Viděl jsem Miu která měla sklopenou hlavu tak, že jí neposedné kudrlinky padali do obličeje. 

,,Já...já.. no nechtěla jsem" začala ze sebe dostávat. 

Přistoupil jsem k ní blíž tak, abych nebyl dál než 30 centimetrů od ní a prsty jí něžně zvedl hlavu. Vzhlédla ke mě a usmála se. Všiml jsem si že se jí na tvářích lesknou slzy. Nemohl jsem tam jen tak stát pevně jsem ji objal a ona moje objetí opětovala. 

Zabořila svůj obličej do mého saka a potichu zavzlykala.  Sedli jsme si na zem a a ona skončila na mém klíně s hlavou stále položenou na mém rameni.

Pohladil jsem ji po vlnitých vlasech jako by to bylo rozbouřené moře. Umřela si slzy a podívala se mi do očí, ve kterých jsem viděl radost a dlouhé trápení se v nich ztrácelo někde v dáli. Sedla si naproti mě  do tureckého sedu,stejně jako já a naše kolena se dotýkala tak, že jsem cítil teplo které z nich vychází . Dlouho jsme tam jen tak seděli a dívali se na sebe až Mia promluvila.

,,Proč jsi mi vymazal paměť?" Zeptala se a já se jen v šoku zeptal.

,,Jak to víš ?"Usmála se krásným a trošku egoistickým úsměvem 

,,Jsem chytrá, když spadneš jen tak se ti nevymaže paměť. Navíc jsi to neprovedl úplně nejlíp" na chvilku se odmlčela než se plné rty znovu rozpohybovali. ,,Kouzlo šlo sejmout ." 

Tíha na mích bedrech se zvětšovala a já skoro nemohl dýchat. Pamatuje si to. Co mám udělat co se ode mě čeká. Lucius vyhrožoval matce a já matce ubližovat nechci. 

,,Jestli se to někdo z hradu dozví " řekl jsem chladným hlasem a namířil na ní hůlku. 

,,Zabiju tě " odešel jsem a slyšel za sebou vzlyky hlubokého a nefalšovaného pláče. Ze všeho nejraději bych se tam vrátil a řekl jí že ji miluji. Někdy musíme čelit někomu koho milujeme abychom zachránili jiné.