Dramione (DOKONČENÉ)

Ticíc a jedna noc

HERMIONA

Nespala jsem. Nemluvil se mnou Draco ,já nemluvila s Ronem a každou noc jsem myslela jen na světlé vlasy a chladnou pokožku. Na krásné oči které se na mě ani nepodívali,a na doteky jeho rtů. šlo to takhle dál a dál. Hodiny které jsem strávila v posteli byli hodinami přemýšlení o něm. Každé ráno jsem si sedla do velké síně a čekal že sem jen zabrousí pohledem od zmiozelského stolu, ale vždy si jen přišel pro jablko a odešel do svých temných komnat ve sklepení. Pokaždé jsem se za ním chtěla rozběhnout obejmout ho a být zase šťastná, ale byl tu menší problém, ten problém se jmenoval Ronald. A Pansy, pokaždé když jsem chtěla za Dracem alespoň na chvilku se mu podívat do očí jen držet jeho ruku byla tam. Táhla se za ním a on ji ignoroval, ale to i mě. Pořád myslím co asi řekl tou růží. Proč jsem za ním ale ani jednou nepřišla a nemluvila se. Jdu teď. Šla jsem do sklepení. Roztřásla  sama sebou až jsem došla na kolej zmiozelu. Oslovila jsem žáka 1 . ročníku aby mi ho zavolal a on přikývl. Vyšel ven krásný jako vždy a mě se málem podlomila kolena tíhou hej krásy.,,poslouchám Grangerová!" Řekl ostře a já najednou ztratila schopnost mluvit. Otočil se.,,Draco počkej." Dostala jsem že sebe.,, Chtěla jsem se ti jen omluvit, jen tě vidět. Nechtěla jsem jo políbit nebyla to moje chyba",, ale ani ses nebránila, nemáme si co říct." Skočil mi najednou do řeči.,, Draco prosím pochop to zvedni naší růží." Díval se na mě jako by ho proběhl meč. Bolest prýštila z jeho oči.,,Mio, nevěřím moc lidem,ale ty jsi byla jiná. Důvěřoval jsem ti a ty jsi mě zradila. Už za mnou nechoď prosím." Otočil se a odcházel. Neuvedl růži nechal mě. Cítila jsem jak se mi podlamují kolena, palčivá bolest hlavy mě potopila do bezvědomí a nic už jsem necítila.

DRACO 

Odešel jsem od ní. Celou tu dobu jsem myslel jenom na ní a teď jsem jí odmítl. Nemohl jsem se tam vrátit a nemohl sem jít spát. Šel jsem za ní ale nebyla ani na pokoji ani v knihovně. Potkal jsem rudovlasou malou dívku myslím že se jmenuje Ginny ale nejsem si jistý.,, Nevíš kde je Mia??" Zamračila se na mě a já ji nechápal.,,Ty máš tu drzost se ptát kde je? Skončila kvůli tobě na ošetřovně." Začal se mi hroutit svět. Nemohlo se jí nic stát. Nemohl jsem za to. Rozběhl jsem se a zrzku nechal za sebou. Nemohl jsem dýchat ,ale když jsem přiběhl na ošetřovnu popadl jsem zbytek svého dechu a šel za madam Pomfreyovou a ptal se na Miu. Padl jsem k její posteli se slzami v očích. Madam Pomfreyová mi řekla že u ní našli jed, ale stihli jí dát protilátku než stihl nějak poškodit tělo.,,Nevím kdy se probudí, ale myslím že jí společnost potěší.

HERMIONA

Plula jsem krajinou plnou snů a připadalo mi to tak dlouho co jsem usnula jako by můj duch byl uvězněn v těle bez života. Občas jsem měla pocit že na ruce cítím chlad, ale nemyslím si že by to bylo skutečné. Zdálo se mi že spím tisíce nocí.

DRACO

Jednu noc jen jednu noc a pro mě je jako mrtvá nehnul jsem se z místa kde spala ani na chvilku. Přinesl jsem jí růže. Přinesu jí klidně všechny růže. Nemohu ani sám popsat co za pocit, za jiskru ve mě vzplanula když cítil jak stiskla mou ruku a mezerou mezi suchými rozpraskanými rty vydala hlásek.Objal jsem jí tak silně jak jen to šlo. ,,Promiň nechtěl jsem...já" usmála se. ,, Je to moje chyba to je v pořádku Draco." Podal jsem jí růži. Bílou růži. Zvedl jsem jí.