Vlastně myslím,že jsem šťastná. Co na plat, že jdu po rozžhavené silnici vedoucí Arizonskou pouští. Nikde ani noha. Jen já a zase já. Nejspíš se mám už plné zuby, jelikož na sebe odmítám nahlas mluvit. Je to trochu zvláštní, na druhou stranu tady mě konečně nikdo nesoudí a mohu si tedy dělat co chci. Po čele mi stéká jedna krůpěj potu za druhou. Často se ohlížím s naivní myšlenkou, že po této silnici pojede nějaké auto. Občas dokonce slyším hučení motoru, což mi dělá asi největší starosti. Možná začínám trpět bludy. Konec konců nebylo by to nic až tak divného. Bludy jsou v mé situaci něco naprosto přirozeného.
ČTEŠ
Dívka, která odešla a nevěděla kam
Teen FictionSofia Chiarini je italská dívka na prahu dospělosti, ovládaná svým despotickým otcem a lítostí k milované matce. Po náhlém sletu událostí, které ji přesvědčí o změně životního stylu, rozhodne se utéct z domova. Neví však kam, což je jen jeden z mnoh...
