Dívka, která odešla a nevěděla kam

KAPITOLA 16

Brzdy auta zaskřípaly a my vystoupili u velké budovy se svítícím nápisem ,,BONDAD RÁPIDA,,. Vešli jsme dovnitř a s námi rušivý šum našich veselých hlasů. Všichni šli směrem k jednomu z boxů, který měl bohužel jen šest míst, což pro lidi co se neradi někam cpou ( jako jsem třeba já) znamenalo, že si nemají kam sednout. 

Hans, který už byl usazený mezi mezi Eliškou a Marylin ( krásná blonďatá Švýcarka) na mě zakřičel : ,,Pojď si sem v pohodě sednout. Když se trochu smáčkneme, vejdeme se sem raz dva."

Chvíli jsem počkala až se posunou, a když se na červené sedačce objevil byť malinký kousek k sezení, ihned jsem ho využila. Když jsme byli všichni usazení, počkali jsme si na obsluhu, která byla i teď večer v jednom kole a nevěděla kam dřív skočit. Eliška, která seděla uprostřed jednoho sedadla najednou zakňučela:,, Mě se chce asi trochu čurat." 

Celý zbytek lavice na ni vrhl nenávistné pohledy. ,, No tak to máš smůlu. Jednou jsme se sem poskládali, takže tady takhle zůstaneme. A nechci slyšet žádný další kňučení!"napomenul ji škodolibě Antonio. Na to ji všichni okolo začali lechtat." Přišlo mi to vtipné, ale po chvíli mi začalo být Elišky líto a tak jsem ji pomohla dostat se z boxu.

,, Děkuju, zachránila jsi mi život a mou čest," poděkovala mi a zběsile se rozběhla na záchod. Ještě když se vrátila doznívali poslední stopy smíchu. V tu chvíli přišla obsluha, malá brunetka s kulatým obličejem a výrazem malého štěněte. Antonio, který uměl jediný plynule španělsky objednal každému to, co chtěl. Já jsem si vybrala jakousi tradiční tortilla de patatas. Když nám jídlo přinesli, nemohla jsem se dočkat, až ho ochutnám. Bylo ještě lepší, než jsem čekala. 

Když všichni dojedli, zaplatili jsme a byl čas vyrazit někam dál. Nevěděla jsem kam, ale předpokládala jsem, že do nějakého bazénu. Na co by mi jinak byly ty plavky.
Vyšli jsme před ,, BONDAD RÁPIDA,, a chystali se nacpat do minidodávky, když z bistra z nenadání vyběhla servírka a zakřičela něco Španělsky. Antonio se otočil a něco jí odpověděl. Zaběhla zpět a on se otočil k nám. Všichni na něj napjatě koukali, co z něj asi vypadne. 

,, Lidi, nebude vám vadit, když se k nám přidá jedna milá servírka Cornelia? Končí ji šichta a chce si trochu vyrazit," odhalil nám konečně obsah jejich krátkého rozhovoru. 

,, Nevejdeme se do dodávky. Může leda tak do kufru," navrhl Hans, ale Adam hned přebil jeho nápad svým:,, Může si klidně sednout na mě, jestli jí to nebude vadit."

Cornelia vyšla ze dveří, převlečená ze žluto-červené uniformy a s rozpuštěnými vlasy, které jí sahali až do půli zad. Teprve teď jsem si všimla, že je Cornelia opravdu hezká. Není divu, že Adamovi nevadí, že si na něj sedne. Do dodávky jsme se nacpali jen tak tak. Vraceli jsme se směrem zpět na farmu, ale asi tak v polovině cesty Hans zabočil na malou písčitou pěšinu. Ten kdo to zde nezná by si jí neměl šanci všimnout, jelikož byla vtěsnaná mezi nedobytné houštiny. To mi napovědělo, že zde nejsou poprvé. Kousek cesty jsme jeli lesem, dokud to šlo. Po chvíli se motor auta opět vypnul a my konečně vystoupili. Z auta jsem byla celá pomačkaná a zpocená, stejně jako ostatní. Nebe už zčernalo a objevily se na něm miliony hvězd a měsíc, který byl jen pár dní před úplňkem. Šli jsme lesem a houštinami, pak chvíli po louce a opět lesem. Kdy jindy, než v noci v lese je lepší čas na vyprávění strašidelných historek. Nemám ráda horory, krváky, strašit někoho ani být strašena a tak jsem  se raději přidala k druhé skupině, která šla víc vepředu. Byla tam Ema, Adam a Cornelia, která byla na Adamovi od první chvíle jako přišitá. Není se čemu divit. Adam je přesně ten typ kluka, po kterém všechny holky šílí. Možná bych také šílela nemít čerstvě zlomené srdce. Dohnala jsem je a chytila Emu za rameno. Vyjekla, jelikož se i přes to, že jsem to neplánovala lekla. 

,, Ty si pitomá, ty mi chceš přivodit smrt, nebo co?" držela se na srdci a zhluboka dýchala. 
,, Promiň, já tě nechtěla vylekat," omlouvala jsem se rychle. Nejspíš mi odpustila, jelikož mě objala kolem ramen a zeptala se jako starostlivá mamka: ,, A copak vlastně potřebuješ holčičko, že jsi sem tak rychle přiběhla?" 

,, Víš, vůbec jsi mi neřekla, kam vlastně jdeme a docela by mě to zajímalo. Začínám se trochu bát, co máte v plánu," vylíčila jsem jí své obavy, načež se rozesmála. 

,, Ale prosím tě, ničeho se neboj. Nikdo tě tady nechce zabít. Tam, kam jdeme se ti bude líbit," snažila se mě uklidnit. Nevím proč, ale té cizí holce od první chvíle věřím. Po dalších deseti minutách cesty křoviny začali řídnout a před očima se mi začala odhalovat lesklá vodní hladina. Uprostřed všech těch lesů a nedobytných houštin se ukrývalo krásné rozlehlé jezero, na které dopadal krásný měsíční svit. Bylo lemované jemným bílým pískem kolem dokola. Sundala jsem si sandálky a vstoupila do sluncem ještě vyhřátého písku. Byl tak jemný, že se mi do něj noha zabořila téměř po kotníky. Ostatní se rozběhli a začali ze sebe sundavat oblečení. I přes to, že byl večer a slunce dávno zapadlo, bylo dusno a horko. Ideální počasí na noční koupání. Také jsem si sundala oblečení, pod kterým jsem měla Eminy plavky. Skutečně jsem musela horní díl dost utáhnou, jelikož prostě nemám její velikost. Ema na sobě měla spodní prádlo, které se od plavek moc nelišilo. Pomalu jsem sestupovala do vody, když se za mnou na břehu ozval smích. Ohlédla jsem se za sebe a na břehu jsem spatřila Adama, Marylin, Hanse a ... Cornelii. Bez plavek. 
Tak jak ji bůh stvořil vběhla s pískotem do vody. 

,, Když jde ona, jdu taky!" prohlásila Marylin a začali si sundavat vrchní díl plavek. ,, Bohužel,, jí to ,, nešlo,, a tak o pomoc poprosila Hanse. Jakmile se vysvlékli tyto dvě, jako by se strhla jakási vlna. Všechny horní i spodní díly plavek létali z vody na břeh. Jak holčičí, tak klučičí. Stála jsem na místě jako solný sloup, mezitím co ostatní kolem mě pískali, cákali na sebe vodu a celkově se bavili. Ema ( také na Evu) ke mně doplavala: ,, Ty tady budeš jediná v plavkách? Holka trochu se odvaž. Jsi mladá a svobodná. Užívej si trochu, jinak ti mládí proteče mezi prsty a ty nebudeš mít ani na co vzpomínat. To chceš?" 

V té chvíli jsem opět nevěděla co dělat. Já, nejcudnější holka z celé Florencie se budu koupat na Evu? Nevím, jestli o to vůbec stojím. Jaký je rozdíl mezi tím být nahá a mít na sobě kousek látky? Opět se v mé hlavě sváděl neúprosný boj mezi starou a novou Sofií. Když už jsem byla smířená s tím, že v plavkách prostě zůstanu ať si o mě ostatní říkají co chtějí, někdo zatáhl za obě šňůrky na zádech i za krkem a horní díl plavek spadl. Rychle jsem se ukryla pod hladinu a otočila se, abych zjistila kdo to byl. 

,, Antonio!" zakřičela jsem. Držel mé plavky a chystal se je hodit na břeh k ostatním. No co, vyřešil to za mě. Další kousek staré upjaté Sofie odlétl společně s plavkami. Sundala jsem i dolní díl a udělala dlouhé tempo a pak další. Ve vodě jsme byli asi hodinu. Uprostřed lesů jsme ječeli a nemuseli mít strach, že budeme někoho rušit. Pinkali jsme si s nafukovacím míčem, který někdo přivezl sebou. Také jsem s nimi chvíli hrála, ale po většinu času jsem se soustředila a užívala si pocit, jak mi voda hladila kůži a proplétala se mezi částmi mého těla. V hlavě jsem si budovala vzpomínka, která mi jak doufám vydrží až do konce života. 

,, Tak jak se ti to líbí Sof?" připlula ke mně Ema s blaženým úsměvem na tváři. 

,, Líbí a moc. Je to tu prostě..." doplnila mě ,, nádherný!" Obě jsme se zasmáli. Pár lidí už z vody vylezlo, což mi můj východ z vody příliš neulehčovalo. Zhluboka jsem se nadechla a přidala do kroku ke svým věcem. Jako by to, že vylézám z vody někoho zajímalo. Ostatní se líně povalovali v písku a bylo jim nejspíš jedno, že se na ně všechen nalepí. Leželi u sebe a dívali se na hvězdy. Viděla jsem, jak Cornelia šeptá něco do ucha Adamovi. Ten se lišácky zasmál. Již oblečená jsem si sedla do písku k nim. ,, Chceš se napít? "poťukal mi Antonio na rameno. V ruce držel láhev Jacka Danielse. Vzala jsem si ji od něj s tím, že ochutnání mi nic neudělá. Jediný lok alkoholu mi štípal na jazyku a následně pálil v krku jako bych spolkla oheň. Bylo to vlastně celkem příjemné. Za půl hodiny jsme se všichni sebrali a vydali se zpět k dodávce.

Víte, jak jsem si dřív myslela, že koupání na Evu je prostě jen koupání? Tak už si to nemyslím.