Zapomenutá (Kuroko No Basuke FF)

Prolog

Každý, kdo hraje basket by měl znát Zázračnou generaci. Pětici úžasných hráčů, jejichž talent je těžko uvěřitelný.

Někteří také znají záhadného šestého člena, stín zázračné generace. Hráč který je neviditelný, pokud se na něj nesoustředíte. Má nízkou přítomnost.

Ovšem, zná tady někdo Ayu Izumi? Pochybuji. Jsem to totiž já. Ano, i já jsem patřila do Zázračné generace.

Už odmala jsem zvyklá, že si mě lidi nevšímají. Jsem pro ně jenom vzduch. Hodněkrát se stalo, že mě ve skole zapsali jako chybějící, i kdyz jsem jim byla přímo před očima.

Přihlásila jsem se do basketbalového klubu na Teiko. Zkoušky jsem ani dělat nemusela, nevšimli si meho jména. Při tréninku se všichni divili: ,,Kdo mi přihrál?" ,,Kdo teď trefil koš!?"
Byla jsem to já.

Dalo by se říct, že jsem někdo jako Kuroko. Mám ale o hodně méně přítomnosti, než on. Na mě se člověk musí hodně soustředit, aby mě zaregistroval.

Jednou si mě ale všiml Midorima. Omylem jsem dlouho driblovala. Všichni ho měli za blázna, když tvrdil, že je tu někdo navíc, holka.

Pak si i Kuroko všiml, že někdo je tu navíc. Tak jsem se seznámila se zázračnou generací. Jenom s nima. Nikdo jiný to nevěděl.

Při zápasech jsem musela hrát jako člen navíc. Místo deseti hráčů na hřišti tu bylo jedenáct hráčů. Nikdo si toho nevšiml, jako vždy.

Byla to pohoda, konečně jsem měla lidi, kteří si mě váží ,kteří si mě všimli.

Nastal ale zvrat.

Jednou jsem s rodinou jela na dovolenou. Ale stala se nehoda. Přežila jsem jenom já. Mamka se nabodla na střepy a táta vypadl z předního skla.

Když jsem se vrátila zpátky do školy, zrovna jsme měli s klubem zápas. Ale.. Nikdo si mě nevšímal. Ani ta šestice. Když jsem s nima hrála a dala jsem koš, divili se jako ostatní. Co se stalo?
I když jsem se s nima snažila komunikovat, ignorovali mě. Bylo to jako na začátku..

Doufala jsem, že se to změní, že to jenom hrají. Měla jsem naději! Jenže.. Ono..Nic..

Takže jsem i pro ně..

..neviditelná?

Zkrátka jsem..

..zapomenutá.

Hi! Moje nová story! A snad vám udělám radost, jelikož se budu snažit vydávat tuhle knihu častěji.