Zapomenutá (Kuroko No Basuke FF)

Shutoku 2

Když jsem se vrátila do haly, už se hrálo. Rychle jsem přiběhla k Rino, která zrovna byla volná pod košem.

,,Problém.."

,,Jakej Ayo? A kde jsi byla?"

,,Poslouchala jsem Kiseho s Midorimou."

,,Kiseho?"

,,Jo.. Ten blonďák. To není podstatný. Ví o mě!"

,,Cože!?"

,,Jo. Bavili se o mě! Rino co mám dělat?"

,,Hraj."

,,Cože?"

,,Normálně hraj. Zastav Midorimu za každou cenu. Nevšimne si tě."

,,Ale-.."

To už jsem nedořekla, protože ke koši doběhl Takao. Fajn, musím bránit Midorimu.

Šla jsem k němu. Vypadal zamyšleně. Když jsem se koukla na tribuny, stál tam Kise a hřiště si pořád dokola prohlížel.

To mě hledají?

Proč ale?

K Midorimovi se opět řítila další přihrávka. Sice ho bránila jedna z našeho teamu, ale nemohla vyskočit tak vysoko, aby zabránila jeho útoku.

Když už se Midorima chystal skákat, skočila jsem dřív a ve vzduchu mu do míče šťouchla. Míč mu vypadl z rukou na zem, kde už byla připravená Yunni.

Takhle to pokračovalo. Občas jsem ale bránila i Takaa, který pořád přihrával.

--

Už mě to unavuje! Pořád tady skáču jak nějaký zajíc. Mé nohy už prosí o smilování. Nemůžu ale nic dělat. V Teiko jsme spolu neustále hráli, takže vím jeho triky. To ale platí i naopak. I když pochybuji, že si mě všimne. Zbývá pět minut do konce třetí čtvrtiny a my vedeme 51:50.

Midorima ale najednou dostal přihrávku, zrovna když bylo jen několik vteřin do konce třetí čtvrtiny. Skočila jsem moc pozdě, takže až byl míč ve vzduchu jsem se ho dotkla konečky prstů. To ale způsobilo, že míč padl vně, sice se točil na obruči, ale to není podstatné. Shutoku si připsalo 3 body.

,,Shin-chan! Konečně jsi se trefil!" Ihned k němu doběhl Takao.

Takže jsme třetí čtvrtinu prohráli 51:53. Sakra! Tak malý kousek, abychom měli náskok do čtvrté čtvrtiny. Poslední čtvrtina... A už odsud budu moct jít.

Rychle jsem očima projela tribuny a lavičku Shutoku. Midorima s Kisem se asi nějak dorozuměli telepaticky (čtení myšlenek), jelikož se oba na sebe dívali.

Ozval se zvuk píšťaly. Fajn, jde se na věc. Opět jsem přicupitala k Midorimovi a čekala, co se bude dít. Midorimovi se do rukou opět dostala přihrávka od Takaa. Bohužel jsem zas vyskočila pozdě, takže si Shutoku mohlo připsat další tři body.

Po nějaké době jsem ani skákat nemohla, musela jsem tedy přihrávce zabránit jinak. Stoupla jsem si před Midorimu, kdykoliv mu přistála nějaká přihrávka, okamžitě jsem do míče šťouchla, aby mu míč vypadl z rukou.

Jenže tu byli i ostatní hráči. Nepočítám Takaa, ale i jednoho blonďáka, který uměl skvěle driblovat, takže se dostal přes jakoukoliv obranu, a další.

Stoupla jsem si na chvilku za Midorimu, abych měla klid.

Jenže se stalo to, co jsem přesně nechtěla.

Midorima trochu couvl a šlápl mi na.nohu. Nevím, kolik váží, ale vážně to dost bolí.

Všiml si mě?

Ne.. Jen se zase rozhlíží..

Zbývá asi deset minut do konce celého zápasu a my prohráváme 61:75. O dost nás dohnali.

To asi máme prohrané..

I když jsem se snažila znovu zabránit Midorimovi střílet na koš, často mi v tom nohy bránily.

Ozval se zvuk píšťaly, oznamující konec celého zápasu.
Prohráli jsme 63:77. Ani mi to nevadí. Holky sice byly zklamané, ale ne tak moc, aby se zase nezačaly smát.

,,Seřadit!" Ještě následovalo rozloučení a další ty kecy, které mě moc nezajímají. I tak jsem se ale seřadila.

Midorima se najednou zatvářil, jakoby uviděl ducha.. Vypadal hodně překvapeně. Jeho oči se rozevřely dokořán. Koukal na mě..

On si mě všiml?!

Ne.. Ne ne...

,,Shin-chaaaan! Na co tak koukáš? Máme jít do šatny.."

Celý team Shutoku odešel do šaten. To samé i naše škola.

,,Ayo rychle!" Zakřičela Rino, která mě táhla ven z tělocvičny.

,,Vždyť už jdu! A nekřič tak.."

,,Proč?" Už jsme byli venku. Byli jsme tu jenom my dvě, jelikož Rino chtěla někam zajít. Zrovna jsme zatáčeli za roh.

,,Protože by si lidi-....." Zastavila jsem se. Stáli tam oni..

Kise a Midorima.

S překvapeným výrazem koukali na mě.. Chápete? Na MĚ!

,,Ayo stalo se něc-..?" Taky se zarazila.

Stáli jsme tam. Nikdo nic nedělal. Připadalo mi to jako věčnost. I když to asi bylo jenom deset vteřin.

,,A...Ayo...?" Když to Midorima řekl, Rino se najednou vypařila.

,,Aya-cchi..." Přidal se Kise.

Do očí se mi vhnaly slzy. Přepadl mě vztek, lítost a radost zároveň.

,,Proč..." řekla jsem tiše.

,,Proč si mě pamatujete!" To už jsem zakřičela.

,,Proč si mě pamatujete! Měli jste zapomenout úplně, jak je to u vás zvykem!"

,,Víte jak mi bylo!? Když jste na mě zapomněli!?"

,,Tak proč až teď!"
Křičela jsem na ně. Stáli tam jak zaražení. Jen mě s přiotevřenou pusou sledovali.

,,Proč... Vždyť jsme spolu hráli.. Byly jste jediní.. Vy a Teiko.. Tak.." Už jsem ztišila.

,,Proč jste zapomněli...." Při těch slovech se mi zarazil dech. Sesunula jsem se k zemi a očima plné slz jsem koukala někam do prázdnoty.

Ti dva nic neříkali. To co jsem řekla si pravděpodobně teprve srovnávali v hlavě.

,,Aya-cchi.." Řekl po dlouhé době Kise.

,,Mysleli jsme.. Že jsi mrtvá."

--

Heh.. Budu tak trochu svině a utnu ti tady :3

Btw děkuji moc AnekaMatoukov. Bez ní bych tenhle díl asi dlouho nevydala.

Taky ti děkuji za tvou podporu, jak u Kuroko no Basket Real, tak u zde. Moc si toho vážím

To samé platí u Hananev1. Bez vás bych asi nepokračovala :)

Ještě jednou děkuji a..

Oyasumi ;)