Zapomenutá (Kuroko No Basuke FF)

Nezapomenuta?

,,Mrtvá? A přijde vám snad tohle jako život? Vždyť jsem pro ostatní pouhý vzduch. Tomuhle se život říkat nedá..." Mluvila jsem tiše.

Prej mrtvá..

..a nejsem snad?

Živých lidí si většinou..

..každý všimne.

Jen mě si nikdo..

..nevšímá.

,,Já myslím jako skutečně mrtvá." Vysvětloval Kise.

,,V televizi ten den říkali, že se stala strašná nehoda, při které nikdo nepřežil.. Mysleli jsme si, že-.."

,,Kise!" Zakřičel Midorima.

Při té vzpomínce se mi další slzy hrnuly do očí. Jen jsem sklonila hlavu.

Midorima ke mě přišel blíž a klekl si, aby byl výškově na mé úrovni. Chytl mě za bradu a hlavu mi trošku zvedl nahoru, aby mi viděl přímo do očí.

,,Nikdy bychom na tebe nezapomněli. Taky že jsme to neudělali. Jen.. Jsme tě neviděli. Omlouvám se, že jsem si tě nevšiml.. To samé, doufám, platí i u ostatních."

Zatvářila jsem se překvapeně. Trochu jsem se pousmála.

Tentokrát netekly slzy smutku, ale slzy radosti. Midorima mě objal a já mu objetí opětovala.

,,Děkuji.. A omlouvám se.." Zašeptala jsem.

,,Nemáš se za co omlouvat. Chápeme tě." Řekl Kise a usmál se na mě. Kývla jsem.

--

Šli jsme ke mě domů. Kluci se mi nabídli, že mě doprovodí.

,,A co ostatní? Jste s nima v kontaktu?" Zeptala jsem se.

,,Já tak maximálně s Aominem." Odpověděl Midorima a posunul si brýle.

,,Já se bavím s Kuroko-cchim a s jeho novým světlem Kagami-cchim." Kise si pohupsával na obrubníku.

,,Nové světlo.. Kagami? Jaký je?" Celkem mě to zajímalo. U Kuroka byl vždy světlo Aomine. Slyšela jsem, že Kuroko šel na Seirin. O ostatních nemám ani páru.

,,Kagami-cchi? Červené vlasy, vysoká postava.. Jo a má skákací schopnost." Vysvětloval.

,,Ahá.. A Aomine je kde na škole, Midorimo?"

,,Töö Gakuen. Je tam i s Momoi, což asi není novinkou. A co ty, Ayo?" Otočil se na mě.

,,Nic moc zajímavého.. Jak asi víte, chodím na Chairo. Opět mě přehlížejí.. V klubu musím hrát jako jedenáctý nezvaný hráč, abych si vůbec zahrála. Jediné holky, které mě znají a nezapomínaj na mě jsou Rino, Kazawa a Yunni."

,,A kde bydlíš? Děcák už jsme přešli.." Zarazil se Kise.

,,Bydlím tam kde vždycky. Normální děti bez rodičů dávají do děcáku nebo k příbuzným. Na mě ale zapomněli, navíc nemám příbuzné."

Kise se zatvářil trochu lítostně, ale pokračoval dál v cestě.

Můj dům vede přes takovej menší park. Povídali jsme si o všem možném. O krásných vzpomínkách v Teiko, o spoluhráčích.. Kise teď chodí na Kaijo, tam má prej samé senpaie.. Sám nám to říkal.
Najednou jsem zakopla o klacek a spadla jsem hlavou přímo na opěradlo u lavičky.

,,Jseš v pořádku?" Ihned ke mě ti dva doběhli. Midorima si začal prohlížet mou hlavu, zatímco mi Kise sebral věci ze země.

,,Jsem v pořádku, jenom..." Koukla jsem se na svou nohu. Zkusila jsem vstát.