Zapomenutá (Kuroko No Basuke FF)

Všimli si...

Na budík jsem se vykašlala. Sice zvonil, pořád dokola, ale já chci sakra spát! Přeci jenom, dnes nejdu do školy, ale do Shutoku. Chtěla bych se kouknout na Midorimu. Sice máme dneska trénink, ale holky to beze mě vydrží.. Doufám.

9:00. Ideální čas vylézt z postele. Nějak jsem se doplazila do koupelny, kde jsem se převlékla do fialového trička s černými kraťasy, vyčistila jsem si zuby a z mého holubýho hnízda na hlavě udělala normální culík.

Cestou ke dveřím jsem vzala z kuchyně nějakou buchtu, abych se po cestě najedla. Pak jsem si vzala kabelku, do které jsem dala klíče, telefon se sluchátky a peněženku. Byla jsem celkem líná to dojít pěšky, tak jsem se prostě rozhodla pro jednodušší cestu- Autobus.

V busu nikdo nebyl, až na pár žáků, co jsem si tak všimla, tak byli ze školy Kiiro. Sotva jsem ale nastoupila, vystoupili oni, takže jsem měla autobus celý pro sebe. Aby mi cesta lépe utíkala, dala jsem si sluchátka a poslouchala hudbu. Nemusela jsem se bát, že mě chytne revizor za to, že jsem neplatila, tak jsem se pohodlně usadila na sedadle a zavřela oči. Vnímala jsem jenom hudbu, nic jiného.

Po tom, co jsem si doposlouchala poslední písničku jsem konečně otevřela oči. A myslela jsem, že se asi zblázním.. Nebyla jsem u školy Shutoku, ale u úplně nějaké jiné! Well, takže jsem asi usnula. A tím pádem se i ztratila. Dobře já.

Navíc tohle byla poslední zastávka, takže jsem musela vystoupit. Pokud bych teda nechtěla jet dalších padesát minut domů. A.. To jsem vážně nechtěla.

Původně jsem chtěla jít dovnitř do školy hledat nějaké lidi, abych se mohla zeptat na cestu. Jenže mojí pozornost upoutala nějaká hádka v tělocvičně.

Šla jsem tam. Tělocvična byla o trochu menší než v Shutoku, měli tu ale více vybavení.

Stál tam hnědo vlasý chlapec, nějaký černo vlasý brejloun a vysoký blonďák, který se hádal s modro vlasým...

Moment.. Modro vlasým?

AOMINE?!

Takže jsem.. V Töö Gakuen!?

,,Jak si to jako představuješ nechodit na tréninky h?!" Zakřičel blonďák.

,,Dokud budu vyhrávat, nic se neděje.." Odsekl. Typický Aomine.

,,Jak já? Pořád nemysly jen na sebe! Jsme team!" Pozor Blonďáku...

,,Team?!" Jak jsem čekala. Aomine se naštval. Nevím, co se s ním stalo, ale ještě když si mě pamatoval se takhle nechoval.

,,Jdu pryč. Užite si to tady." Dodal a chtěl odejít. Blonďák ho ale doběhl a chytl ho za límec.

,,Jak si to představuješ!?" Křikl opět blonďák.

Aomine to už nevydržel. Propálil ho pohledem a chtěl ho kopnout do břicha.

,,Aomine, nedělej to!" Aniž bych si to uvědomila, jsem na něj zakřičela.
Všichni se dívali nechápavým pohledem. Blonďák pustil Aomineho.

,,Kdo to byl?" Zeptal se hnědo vlasý chlapec trochu rozklepaným hlasem. Nebyla jsem si jistá, jestli se mám ozvat nebo předstírat, že se jim to zdálo.

,,To jsem byla já!" Řekla jsem. Snažila jsem mít ,,poker face,,.

,,A...ayo?" Aomine vypadal hodně vyděšeně. Takhle jsem ho ještě neviděla. Wow, takže si mě všiml.

,,Kdo sakra jsi?!" Zakřičel blonďák a skoro se na mě vrhl. Ten asi nebude zrovna klidný typ.

,,Máš přímo nulovou přítomnost.. Jak dlouho jsi tady?" Klidným hlasem ke mě přišel brejloun.