Zapomenutá (Kuroko No Basuke FF)

Špatná rozhodnutí 2.

,,Tak jo holky, konec kecání! Je tu něco, spíše někdo, koho vám musím představit!" Zavelela trenérka, když se vrátila k nám do šatny. Chvilku mě hledala, pak mě ale čapla za rukáv od dresu a přitáhla si mě sobě.

,,Tohle je Izu-chan!"

.... Izu-chan!? Měla jsem chuť ji zavraždit za tu koncovku!

Samozřejmě všichni mě začali hledat po celé šatně a když si mě už konečně všimly..

,,Heeeeeeee?!" Se ozvalo celou šatnou. Pak začaly ty typické otázky na mě, jako například: ,,Jak dlouho tu jsi?" ,,Ty si tu fakt celou dobu!?" ,,Hraješ i v zápasech?" A pak i mé velice známé odpovědi. Vysvětlila jsem jim i můj plán. Ano,jsem tak šikovná, že jsem cestou busem vymyslela plán. Šlo o to, aby ze mě nespouštěli oči, protože se může snadno stát, že na mě zapomenou během zápasu. Heh, mám takovej pocit, že se to i tak stane.. Dál ty typické řeči ohledně taktiky a bla bla bla.

,,Dobře, už jste se konečně vykecaly takže můžeme jít?" Řekla trenérka a my jsme se jako stádo oveček vydalo za ní na hřiště.

,,Sss!" Zasyčela za mými zády Rinno.

,,No?"

,,To nemyslíš vážně že ne?"

,,Co máš na mysli?"

,,No tohle celé! Říkala si, že budeš hrát, to by se ještě bralo. Ale že budeš hrát v originálním zápase?! Jako pátý hráč! Ty si se zbláznila! Jsi po vážném úrazu, nemůžeš hrát! Co když se něco stane?"

Už jsem ji na to chtěla odpovědět, no bohužel jsme se už ocitli na hřišti.

,,Začněte se rozcvičovat, za pět minut to vypukne. Jo a Izu-chan! Ty pojď se mnou.." Už za pět minut! Za pět minut budu čelit esu Zázračné generace. Za pět minut už nebudu neviditelná. Konečně si zahraji jako hráč. Jako pátý hráč v teamu. Jako desátý hráč na hřišti. Málem jsem se tam rozbrečela... Ale štěstím. Jsem si jista, že by rodiče byli rádi.

Šla jsem teda za trenérkou.

,,Ano trenérko?"

,,Jde o rozdělení. Rinno si bere číslo 4, Yunii-...." Neposlouchala jsem ji, celou dobu jsem měla oči nalepené jen na esu... ,,A ty si bereš číslo 5-" ,,Takže Aomine?" skočila jsem ji do řeči.

,,Ano.. Samozřejmě pokud nic nenamítáš."

,,Ne, nenamítám."

,,Všichni hráči ať se dostaví na hřiště!" Zakřičel přes celé hřiště rozhodčí a k tomu pískl. Všichni jsme se dali do pozoru a rozestavili jsme se proti sobě.

,,Ehm.. Řekl jsem všichni hráči. Prosím Chairo, aby se dostavili všichni na hřiště!'' Zakřičel znova. Zhluboka jsem vydechla. Přesně tohle jsem čekala. Nadechla jsem se a zvedla ruku.

,,Promiňte, jsme všichni." Pokřikla jsem, aby mě slyšel. Na můj účet se dostavily nechápavé pohledy, šepot celým hřištěm a hlavně udivený pohled Aomineho.

,,D- dobře... Tak tedy rozskok!"

Je to tady.. Konečně. Byla jsem kapku nervozní, nebudu lhát. Měla jsem strach, stále špatný pocit.

,,Takže ty ses rozhodla hrát jo?" Řekl lehce pobaveně Aomine. Musela jsem se uchechtnout.

,,Jo."

,,A to ti nevadí, že i tak prohraješ?" ....Co si o sobě sakra myslí?

,,Hele, klidni ego." Mávla jsem nad tím rukou a plně se soustředila na hru. Jakmile byl rozskok, který jsme prohráli, běžela jsem pod náš koš. Zastavila jsem jejich útok a rychlou přihrávkou jsem si to mířila k Rinno, která dala koš.

----------------------------------------------------

(Budu psát jen ty důležité části, jelikož nejsem zrovna moc dobrá na zápasy apod.)

První čtvrtina je u konce. Prohráváme 11:17. Na první čtvrtinu to celkem ujde. Nejsme zas tak silný team. Navíc.. Hrajeme proti esu Zázračné generace. Zase na druhu stranu si vedeme skvěle. Dokonce i já. Měla jsem předsudky, že se to všechno pokazí. Kupodivu můj plán zatím funguje. Můj team mě má stále na očích, zatímco ostatním se ztrácím. Díky tomu jsme dokázali uhrát tolik bodů a zabránit jim velkému vedení.

Stalo se sice i pár nedorozumění, jako například že si to do mě v klidu napálili. Tím myslím, že do mě vrazili, ať omylem či schválně. S takovýmhle přístupem budou za chvilku diskvalifikováni.

------------------------------------------------

,,Ještě stále si myslíš, že prohrajeme?" Usmála jsem se na Aomineho a hodila vysokou trojku Další body pro nás! Konečně jsme je doběhli!

Zvuk píšťalky. Konečně je druhá čtvrtina za námi. Bohužel nám zkrátili přestávku, takže máme jen 5 minut na oddych. I to stačí. Gakuen jsme dohnali v posledních vteřinách. 31:31. Jestli se budeme snažit, vyhrajeme! Musíme se snažit více jak předtím, tahle hra mi přišla... jiná.. Sice si mě stále všímali, ale méně. Hrála jsem spíše jen single.

,,Trenérko? Jaká je taktika teď?" Zeptala jsem se.... Nic..

,,Halo?" Neozývala se. Jako kdybych tam nebyla.

,,Rinno?" Nereagovala...

,,Yunni... Kazawo!"

Ne... To není pravda..

,,Konec přestávky!" Zakřičel rozhodčí.

,,Héh? Jakto že jsme na hřišti jenom čtyři?"

,,Jak čtyři! Rinno halo! Tady jsem!" Mávala jsem ji před obličejem.

,,Sashi-chan! Běž hrát." Počkat! Vždyť jsem tady i já!

,,Hra může začít!"

,,Počkejte! Ještě jsem tu já! Halo!" Křičela jsem. Nikdo nic.

Všechno se kolem mě zpomalilo. Viděla jsem dopodrobna jejich výrazy, jejich chování. Jako bych tam nebyla..

,,Ne... to nemůže být pravda..." Zašeptala jsem a rozhlédla se po celém hřišti.

Všichni si jeli po svém. Dokonce i holky, můj team.

Začala jsem se klepat. Slzy mi tekly proudem.

Zase jsem přišla o rodinu. O přátelé... O všechno!

Najednou se proti mě rozeběhla Rinno.. Neviděla mě.. Srazila mě k zemi.

Nevydržela jsem to. Psychicky jsem se tam zhroutila.

Zase nemáš nikoho. Jen se zbytečně opakuje minulost. Kdyby si byla tichá myška, nikdy by ses nepřidala do basketbalového teamu, nikdy by si je nepotkala, NIC BY SE NESTALO!

Ne.. ne.. ne ne NE!

Vstala jsem, popadla věci a se slzami v očích jsem utekla ven. Pryč ode všeho. Od problémů, mých bývalých přátel, rodiny, teamu... Od všeho.

Zase jsi na všechno sama. Zase jsi všechno zničila. Zase nemáš nic. Žádnou rodinu, přátelé a ani zdravou psychiku.

Proč se vůbec snažíš? Ty vždy budeš zapomenutá. Vždy se něco pokazí. Nikdy si tě nikdo nevšimne, a když už, tak na tebe zase zapomene...

Zase jsi se špatně rozhodla.. Udělala jsi chybu, za kterou budeš pykat navždy.

Mé myšlenky se zbláznily. Myslela jsem zase depresivně.

Že já se vůbec snažím...

Nikdy nebudu nic jen vzduch..

Prostě jsem zase...

Zapomenutá..

Konec..