Měla jsem pravdu, tělo zase zmizelo a nikdo se o to nezajímal. Začínal červen, po dlouhé době pršelo a vzduch se konečně aspoň trochu pročistil, ale pořád tu bylo něco divného. Holky už jsou mrtvý dlouho, chodila jsem je navštívit, ale nikdy se neobjevily. Nechápou to. Dala jsem jim věčnost a dám ji i ostatním.
Ten den jsem seděla u okna, pozorovala jsem tančící kapky. Měli jsme hodinu se Standem Nezáživným, mám pocit, že v minulosti pracoval jako hypnotizér, protože všechny uspával. Přemýšlela jsem nad svým plánem a najednou jsem postřehla, že mi někdo poslal vzkaz.
Rozbalila jsem papírek, ve kterém stálo: "Nehledají je, protože sami zabíjejí." Rozhlížela jsem se po cele a hledala náznak toho, kdo to poslal, ale všichni buď spali nebo si spolu povídali. Věděla jsem, že ústav je temné místo, ale za 3 roky svého věznění jsem nepostřehla, že zmizel ještě někdo.
Naklonila jsem se k Adrianě a zeptala se:" Kdo to poslal?"
"Nevím." řekla a pokrčila rameny. Mohla to být snad ona? Zjevily se jí holky? V posledních dnech chodila na záchod skoro každou přestávku, určitě jí všechno řekly. Svým způsobem mi to hrálo do karet, třeba se nebude bránit. Třeba mě pochopí.
Konečně se ozval alarm hlásající 20 minut volna. "Půjdeš se mnou na záchod, Aďo?" zeptala jsem se.
Otráveně se zašklebila a řekla: "Mě se teď nechce, jsem ráda, že sedím."
Všechno ví, teď už je to jistý. Naklonila jsem se k ní a řekla: "Pojď se mnou nebo tě tam odtáhnu za vlasy." Byla sice vyšší než já, ale zase nebyla tak silná. Poslušně se zvedla a následovala mě až na dívčí záchody.
Přitlačila jsem ji ke zdi a zeptala se: "Co všechno ti řekly? Co všechno víš?"
"Všechno, ale mě to nevadí. Nikomu to neřeknu, to mi můžeš věřit, Verů. Víš, že ti klidně pomůžu." Škemrala o svůj život. Její nabídka sice zněla lákavě, ale já už s ní svůj plán měla.
"Na to ti seru, prostě jsi na řadě." Vmáčkla jsem ji mezi umyvadla. Muselo to hodně bolet, protože začala vydávat divný zvuky, ozvalo se křupnutí a hlavně mezi umyvadly byla malá mezera.
"Neřvi, nebraň se a bude to rychlý. Moji nabídku, ale nepřijala a okamžitě začala řvát. Stoupla jsem si na špičky, stáhla ji za vlasy k sobě a pak jí mrskla hlavu proti zrcadlu. Krvácela. Natáhla ruku ke spánku, ze kterého jí stékala krev. V ráně bylo i několik střepů.
Adriana byla naštvaná a rozhodnutá mi tenhle můj zákrok vrátit. Nosní dírky se jí roztahovaly jako vzteklému býkovi. Začala se soukat od umyvadel, rozběhla se proti mě, ale já jsem uskočila. Můj rychlý, ale nepatrný úskok neočekávala a nestačila zastavit. Narazila v plné rychlosti do zdi, zlomila si nos a palec na noze a na chvíli ztratila vědomí. Smála jsem se jak blbá, tohle byla skvělá show, ale najednou se začala probouzet a já musela vymyslet, čím ji zabiju. Rozhlédla jsem se po místnosti a zrak mi padl na tekuté mýdlo. Odmotala jsem malou pumpičku a všechno mýdlo jí nalila do hrdla. Aby se je ještě nepokusila vyplivnout, držela jsem jí pusu zavřenou dokud nepolkla. Jenže mýdlo jí nic neudělalo, pořád žila a celkem spokojeně i přes její zlomený nos dýchala. Chytla jsem ji za vlasy a odtáhla do kabinky. Zvedla jsem prkýnko a narvala jí hlavu do záchodu. Na chvíli jsem jí ponořila hlavu pod vodu a navíc jsem splachovala. Když jsem jí hlavu vyndala, málem jsem umřela smíchy. Voda se spojila s mýdlem a z Adriany se stal obří lidský bublifuk. Byla to komedie, ale mě už docházel čas. I přes to jsem se ještě chvíli bavila, jak z ní jdou všema viditělnýma otvorama bublinky. Pak jsem jí několikrát praštila hlavou proti zdi. Rozbilo se několik kachliček a okolo se objevila krev. Ještě dýchala, tak jsem ji přitáhla k sobě a pošeptala jí do ucha: "Tohle dělám pro nás. Jednou budeme všichni spolu. Navždy." Nevím jestli mě slyšela nebo ne, ale o to už jsem se nestarala. Dala jsem jí zase hlavu pod vodu a několik minut ji tam držela. Už po 3 minutách sice nebyly vidět žádné bublinky, ale chtěla jsem si být jistá.
Spokojeně jsem se vracela do cely a dělala, že se nic neděje. Usmívala jsem se, ale můj úsměv zmizel když jsem na lavici našla další vzkaz.
"Neboj, jí se zbavím taky." Rozhlédla jsem se a zkoumala, kdo to byl a jestli nikdo nechybí, ale na nic jsem nepřišla. Kdo je ten, který odklízí těla? Co po mě chce?
ČTEŠ
American Horror Story: Toilet
Kinh dịNe, nejde o žádný srdceryvný příběh o zamilovaném párečku, který se zamiluje na záchodech. Příběh je plný temnoty. Na střední škole se skrývá zlo, tiše vyčkává na nic netušící oběti. Divíte se, že dívky nechodí na záchod samy? Občas je ovšem lepší...
