Asi bych se měla bát, ale já jsem opravdu připravena a čekám až mě zabijí. Všechny jsem mučila a chladnokrevně je zabila, teď očekávám to stejné od nich. Proč? Bolest očišťuje. Vykročili ke mně a uzavřeli mě do kruhu. Byli tak studení, že mi naskočila husí kůže po celém těle a to se mě ani nedotkli. Všem se v rukou objevily nože, byly různě dlouhé a tvarované. Nevím jestli si to pečlivě nacvičili nebo šlo o telepatii, ale všichni zároveň pozvedli své nože a začali do mě bodat. Nože se opakovaně zabodávaly do zad, hrudi i břicha. Buď se zasekávaly o kosti, nebo se snažily dostat skrz ně, co nejhlouběji. Krev se mi vpíjela do oblečení, a ta kterou látka nezadržela, stékala na zem. Už jsem se neudržela na nohou a padla jsem před nimi na kolena. Slábnu. Eliška a Páji mi pomohly vstát a daly mi ruce k sobě, Mája je pak svázala páskem, Kuba vylezl na židli a pak mě vytáhl k sobě. Ruce mi připoutal k trubce, na které jsem oběsila Máju. Houpala jsem se před nimi zavěšená za ruce a čekala, co bude následovat. Nože se změnily v baseballové pálky. Budu lidská piňata. Opět kolem mě vytvořili kruh a střídavě mě mlátili pálkami. Vložili do toho všechny síly. Začali s údery do břicha, cítila jsem, jak se všechny moje vnitřnosti melou a tvarujou podle nárazů pálek. Nárazy do žaludku a pohmožděné nebo dokonce natržené vnitřnosti vyvolaly nevolnost. Začala jsem vykašlávat a pak i zvracet krev. Pode mnou už byla velká kaluž krve. Normální člověk už by byl dávno mrtvý, ale oni mě záhadně drželi pořád naživu. Z ničení mých vnitřností přešli na lámání kostí. Obě nohy mi zlomili snad na pěti různých místech, řvala jsem bolestí, snažila se vysmýknout z pevného sevření pásku, ale bez úspěchu. Přišlo mi, že úlomky kostí v nohou si gravitace stahuje dolů a mě to trhá kůži. ale kůže byla nepoškozena. Další sprška ran se vrhla na moje žebra a páteř, stačila by jedna dobře mířená rána a exploduje mi srdce nebo mi žebra probodnou plíce, ale nic z toho se nestalo. Několik obratlů a žeber mi rozdrtili na prášek. Nakonec mi zlámali i ruce, ale to už vzali celkem rychle, měli totiž jiné plány. Kuba opět vylezl na židli a odepnul pásek. Padla jsem na zem a jestli v mém těle předtím byla ještě jedna nezlomená kost, tak teď už byla zlomená taky. Ležela jsem tam rozpláclá, neměla jsem žádnou sílu. Najednou mě chytly dva páry rukou. Adriana a Štěpánka mě zvedly tak, že jsem "klečela" na svých rozdrcených kolenou. Sotva jsem se držela a hlava mi pořád klesala.
"Kubo, ty seš nejsilnější, je to tvoje." řekla Eliška. Kuba si stoupl přede mě, z posledních sil jsem zvedla hlavu, aby se podívala, co se chystá. Zrovna se napřahoval, poslední co jsem viděla, byla pálka letící na mě. Chvíle temna, cítila jsem chlad a zvláštní chvění. Najednou jsem stála vedle svých přátel a koukala na svoje tělo. Pálka mi dopadla z boku na krk a urvala mi hlavu.
"Hezký." musela jsem uznat.
Nebudu zdržovat tím, co se dělo potom, ale našel moje a Kubovo tělo našel školník a donesl ho do školní kuchyně. Bůh ví kolik dalších děcek ostatní vězni snědli, ale žádný z nich nedostalo věčnost, kterou máme my. No a to je konec.
Nebo snad ne?
ČTEŠ
American Horror Story: Toilet
HorrorNe, nejde o žádný srdceryvný příběh o zamilovaném párečku, který se zamiluje na záchodech. Příběh je plný temnoty. Na střední škole se skrývá zlo, tiše vyčkává na nic netušící oběti. Divíte se, že dívky nechodí na záchod samy? Občas je ovšem lepší...