American Horror Story: Toilet

Grand finale

Asi bych se měla bát, ale já jsem opravdu připravena a čekám až mě zabijí. Všechny jsem mučila a chladnokrevně je zabila, teď očekávám to stejné od nich. Proč? Bolest očišťuje. Vykročili ke mně a uzavřeli mě do kruhu. Byli tak studení, že mi naskočila husí kůže po celém těle a to se mě ani nedotkli. Všem se v rukou  objevily nože, byly různě dlouhé a tvarované. Nevím jestli si to pečlivě nacvičili nebo šlo o telepatii, ale všichni zároveň pozvedli své nože a začali do mě bodat. Nože se opakovaně zabodávaly do zad, hrudi i břicha. Buď se zasekávaly o kosti, nebo se snažily dostat skrz ně, co nejhlouběji. Krev se mi vpíjela do oblečení, a ta kterou látka nezadržela, stékala na zem. Už jsem se neudržela na nohou a padla jsem před nimi na kolena. Slábnu. Eliška a Páji mi pomohly vstát a daly mi ruce k sobě, Mája je pak svázala páskem, Kuba vylezl na židli a pak mě vytáhl k sobě. Ruce mi připoutal k trubce, na které jsem oběsila Máju. Houpala jsem se před nimi zavěšená za ruce a čekala, co bude následovat. Nože se změnily v baseballové pálky. Budu lidská piňata. Opět kolem mě vytvořili kruh a střídavě mě mlátili pálkami. Vložili do toho všechny síly. Začali s údery do břicha, cítila jsem, jak se všechny moje vnitřnosti melou a tvarujou podle nárazů pálek. Nárazy do žaludku a pohmožděné nebo dokonce natržené vnitřnosti vyvolaly nevolnost. Začala jsem vykašlávat a pak i zvracet krev. Pode mnou už byla velká kaluž krve. Normální člověk už by byl dávno mrtvý, ale oni mě záhadně drželi pořád naživu. Z ničení mých vnitřností přešli na lámání kostí. Obě nohy mi zlomili snad na pěti různých místech, řvala jsem bolestí, snažila se vysmýknout z pevného sevření pásku, ale bez úspěchu. Přišlo mi, že úlomky kostí v nohou si gravitace stahuje dolů a mě to trhá kůži. ale kůže byla nepoškozena. Další sprška ran se vrhla na moje žebra a páteř, stačila by jedna dobře mířená rána a exploduje mi srdce nebo mi žebra probodnou plíce, ale nic z toho se nestalo. Několik obratlů a žeber mi rozdrtili na prášek. Nakonec mi zlámali i ruce, ale to už vzali celkem rychle, měli totiž jiné plány. Kuba opět vylezl na židli a odepnul pásek. Padla jsem na zem a jestli v mém těle předtím byla ještě jedna nezlomená kost, tak teď už byla zlomená taky. Ležela jsem tam rozpláclá, neměla jsem žádnou sílu. Najednou mě chytly dva páry rukou. Adriana a Štěpánka mě zvedly tak, že jsem "klečela" na svých rozdrcených kolenou. Sotva jsem se držela a hlava mi pořád klesala.
"Kubo, ty seš nejsilnější, je to tvoje." řekla Eliška. Kuba si stoupl přede mě, z posledních sil jsem zvedla hlavu, aby se podívala, co se chystá. Zrovna se napřahoval, poslední co jsem viděla, byla pálka letící na mě. Chvíle temna, cítila jsem chlad a zvláštní chvění. Najednou jsem stála vedle svých přátel a koukala na svoje tělo. Pálka mi dopadla z boku na krk a urvala mi hlavu.
"Hezký." musela jsem uznat.
Nebudu zdržovat tím, co se dělo potom, ale našel moje a Kubovo tělo našel školník a donesl ho do školní kuchyně. Bůh ví kolik dalších děcek ostatní vězni snědli, ale žádný z nich nedostalo věčnost, kterou máme my. No a to je konec.
Nebo snad ne?