Osud nezměníš [One direction FF]

1. díl

 Budík zvoní jako by hořelo. Zamáčknu ho a protáhnu se.
 Vstávání je vážně na celém dnu to nejhorší!
 Natáhnu se pro černý župan, který si obléknu na své nahé tělo. Vyskočím z postele a odejdu do koupelny, kde ze sebe smyji doteky včerejší noci a poté se obléknu do spodního prádla, černé sukně a bílé košile. Blonďaté vlasy si smotám do drdolu, protože pochybuji že by tu Ian měl konečně na mé přání žehličku na vlasy, popřípadě kulmu, vytáhnu z kabelky řasenku, kterou zvýrazním své oči. Zhasnu v koupelně a odejdu si udělat snídani.
 I přesto že jsem svému přítelovi řekla, že by mohl dojít nakoupit jelikož já to nestíhám, lednička zeje prázdnotou. Proto jsem nucena si dát cerelálie s jogurtem a jako kulisu si pustím ránní zprávy.
 ,,Ahoj Rox," políbí mě můj přítel na krk a pouze ve spodním prádle se usadí na židli vedle mě. Zadívám se na něj. Černé vlasy má do dokonalého rozcuchu, tělo má krásně opálené a modré oči mě dlouze sledují. ,,Už půjdeš?" zajímá se.
 ,,Ano. Za pár minut. Vyčistím si zuby a jdu," oznámím mu během vyškrabávání misky.
 ,,Přijdeš po práci zase sem?"
 ,,Půjdu domů. Rodiče mě naposledy viděli předevčírem a víš jak... znáš je."
 ,,To znamená jenom to, že by sis taky mohla koupit svůj byt anebo se ještě v lepším případě nastěhovat ke mně. Stejně tu jsi strašně často," pohladí mě Ian po ruce.
 ,,Víš co jsem ti o tomhle řekla, ne?"
 ,,Ano vím," povzdechne si a odejde si udělat snídani. ,, ,Teď je pro mě důležitější práce, než byt. Mně stačí jen místo, kde budu spát.' Opakuješ mi to pořád."
 ,,Tak proč se ptáš?" zeptám se ho a odejdu odnést nádobí do myčky.
 ,,Jestli si třeba nezměnila názor," mrkne na mě a přitáhne si mě k sobě. Obejme mě okolo pasu a nechá, aby se naše těla dotýkali celým zastoupením. ,,Zastavím se dnes u vás, ano?"
 ,,Dveře jsou ti otevřené," usměji se a vymaním se z jeho sevření, čímž mi daruje ne moc pěkný pohled. ,,Práce volá," pokrčím rameny a odběhnu do koupelny, kde si vyčistím zuby a na rty nanesu matnou rtěnku, kterou jsem našla na dně kabelky. Seberu z chodby černé sako a nazuji si černé chelsea boots.
 ,,Takhle by si do práce chodit neměla," řekne mi ještě Ian mezi dveřmi.
 ,,Pročpak?" zajímám se a zkontroluji čas na hodinkách.
 ,,Protože ti to moc sluší a určitě se do tebe zblázní každý chlap, co tě uvidí a já budu mít po žížalkách." Pouze se zasměju a Iana políbím na rty.
 ,,Odpoledne ahoj," ignoruji jeho poznámku na můj vzhled a rozeběhnu se z bytu pryč. Před bytem nastoupím do svého auta a vyrazím směr má práce - redaktorka v časopisu Cosmo
 Zaparkuji před budovou Cosma, vylezu z auta, které zamknu a vejdu dovnitř, kde mě na recepci pozdraví má kamarádka Beth, která neměla takové štěstí jako já. Zatímco já píšu, fotím, jsem v "terénu", ona sedí na recepci a vyřizuje telefonáty, žádosti,...
 ,,Ahoj Beth," usměju se na ní a zastavím se.
 ,,Ahoj Roxy," odpoví mi. ,,Tak jaký byl víkend?"
 ,,Dobrý," zazubím se se vzpomínkou na Iana. ,,Jak ty? Zvýšila se pravděpodobnost na povýšení?"
 ,,Kdepak. Šéf mi zase řekl, ať se držím recepce. Že mi to tu jde nejlépe," odsekne Beth zachmuřeně. ,,Bude se divit, až mi nabídne jiný časopis místo a já odtud zmizím."
 "Pak uvidí jakou udělal chybu," dodám jen. Než Beth stihne reagovat, rozezvoní se telefon, který musí zvědnout. Představí společnost pro kterou pracuje a pak poslouchá volajícího. Než dovolá, tak si vytáhnu svůj iPhone a aktualizuji pracovní mail. Rozhovor, který vede Beth mám jako kulisu, nevěnuji mu takovou pozornost, zajmume mě ale když pronese toto: ,,Ano, stojí vedle mě."
 Okamžitě zpozorním, nicméně z jejího ,Hmmm...', ,Ano vyřídím.' nebo ,Jistě.' nejsem o moc moudřejší.
 ,,Mám ti něco vyřídit od Bella," oznámí mi Beth vedoucího sekce rozhovorů.
 ,,Co chce?" pronesu ze zájmem a opřu se o pultík.
 ,,Máš za ním okamžitě přijít. Máš u něj práci," řekne mi se značnou závistí.
 ,,Dobře, díky za vyřízení," pokývám hlavou.
 ,,Je ve své kanceláři."
 ,,Děkuju...až budu mít čas, tak se na tebe přijdu podívat," slíbím jí. Beth se usměje.
 ,,Ještě aby ne!"
 S zamáváním projdu dveřmi do prvního z několik desítek sektorů časopisu Cosmo a s pozdravy se spolupracovníky zamířím do sektoru, kde se tvoří rozhovory a kde má kancelář Alexander Bell, sympatický 28 letý mladík, který tomuto sektoru šéfuje. Slušně zaklepu a vejdu dovnitř.
 ,,Dobrý den," pozdravím. Pan Bell protočí panenky.
 ,,Kolikrát jsem ti už říkal ať mi tykáš?" zvedne se pan Bell od stolu a vydá se ke mě.
 ,,Tady se to nehodí," protestuju.
 ,,Já jsem šef, takže ať si říká kdo co chce, nabídl jsem ti to já, tak už to sakra dodržuj," řekne mi a nastaví ke mě se smíchemruku. ,,Alex Bell."
 ,,Roxy Smith," stisknu mu ruku.
 ,,A od teď už žádné vykání," zaprosí a zasedne za svůj stůl. ,,Posaď se." Rozejdu se k jeho stolu, kde před ním jsou 2 židle. Na jednu si odložím sako s kabelkou a na druhou se usadím.
 ,,Co potřebuješ?" zvyknu si celkem rychle, čímž mě Alex odmění úsměvem.
 ,,Potřebuju od tebe pomoct."
 "Poclouchám."
 "Jsi všestranná, což se nám v Cosmu neuvěřitelně hodí, takže jsme se s vedením shodli, že tvých služeb bude využívat většina šéfredaktorů s tím, že Ben je pořád tvůj šéf a my co od tebe budeme chtít pomoct, tak budeme takový šéfíčkové, počínaje mnou," sdělí mi něco co mi vyrazí dech.
 Překvapeně zamrkám. Zní to jako sen - že bych dostala další velkou příležitost, kde můžu ukázat, jak dobr jsem?
 ,,Před chvílí mi jedna osoba volala, že má konečně čas na rozhovor s naším časopisem," pokračuje. ,,Ale bude to tedy zítra..." Souhlasně pokývám hlavou.
 ,,To by se dalo zvládnout. V kolik by to mělo být?" zeptám se.
 ,,V 9.00 v kavárně Brooklyn Coffee," řekne mi. ,,Znáš?"
 ,,Jistě, občas tam zajdu," kývnu.
 "Tak výborně," usměje se. "Je to hodně důležitý rozhovor, takže se na něj prosím důkladně připrav."
 "Jméno?"
 ,,Člen z One Direction." Spadne mi brada.
 ,,Který z nich?"
 ,,Styles. Ten kudrnatý," objasní mi.
 ,,Aha...Ale na něj se nedá nachystat za necelý den!" protestuju, protože i když jejich kapelu nesleduji, tak vím co je Styles zač.
 ,,Já vím, proto jsem chtěl tebe. Jsi schopná to zvládnout," řekne mi jen co si usrkne horkého kafe. "Pohovor jsi měla jeden z nejlepších co jsem tu kdy zažil, články nosíš s předstihem, v práci jsi vždy včas a odcházíš mezi posledními, nikdy nenecháš nic na poslední chvíli...jsi prostě zaměstnanec snů,. Proto jsem si i jist, že tohle vezmeš."
 "Vezmu." Alex se usměje.
 ,,Tak už si na to jdi nachystat a...děkuju."
 ,,Já děkuju," řeknu, posbírám si věci a vydám se ke dveřím.
 ,,A Roxy?"
 ,,Ano?" otočím se na něj.
 ,,Během dne ti bude donesen i fotoaparát. Styles požadoval co nejméne lidí, takže bys měla být schopná i nafotit pár fotek."
 ,,Bez problému," pronesu. Alex se usměje a po pár dalších slovech mě propustí. Já vím jediné - usím okamžitě začít!