Osud nezměníš [One direction FF]

5. díl

 Potom co jsem napsala osudnou SMS a Harry se za mnou zastavil, tak jsem s ním obecně začala trávit více času. Tenhle fakt způsobil jediné - už jsem definitivně neměla žádný volný čas. Beth vídám jen na recepci, doma mě se štěstím potkají ve dveřích a Ian za mnou chodí do práce, jinak bychom se už neviděli vůbec. 
 „Ahoj Rox!" přiskáče si ke mně s úsměvem na rtech můj šéf Kendal Brend.
 „Dobrý den," odpovím mu na pozdrav a vrátím se k rozepsanému článku, protože ho chci mít už hotový.
 „Jdu se zeptat jak jsi na tom s článkem o Taylor Swift, protože jsem o něm vůbec neslyšel. Což je divné." Zděsím se.
 „Já ho neodnesla?" vyskočím na nohy a začnu prohledávat kupy papírů na mém stole.
 „Asi ne."
 „To je divné. Přísahala bych, že jsem ho odnášela," přemýšlím a začnu hrabat ve stole, který je pod stohy papírů. Krve by se ve mě nedořezalo když článek najdu. „Moc se omlouvám...nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout!"
 „V pořádku," usměje se na mě šéf a článek si převezme. „Hlavně že se našel."
 „Dobře," odkývám vzdalující se mu šéfovi.
 „A dnes tě tu nechci po konci pracovní doby vidět!" křikne na mě ještě.
 „Ale...!" zvolám zpět, ale není mi to nic platné, protože mi šéf zmizí ze zorného pole. Vydechnu si. Usadím se zpět na židli a podívám se na hodiny. Ještě 5 minut a končí mi pracovní doba.
 Že bych jednou odešla z práce včas a využila to pro rodinu a Iana? Vůbec ta představa nezní špatně.
 S úsměvem se zadívám do rozepsaného článku a přesně v 15 hodin si začnu balit.Zvednu se ze židle, kterou zasunu ke stolu, vezmu si kabelku a odejdu si pro kabát, který ladí k mým černým kalhotám a bílé košili. Jen co zamířím k recepci, kde chci chvíli být a Beth, tak vrazím do osoby.
 „Pardón," omluvím se. „Neviděla jsem vás." Následně se zadívám tomu člověku do tváře.
 „Roxy!" zaraduje se ten slavný kudrnáč.
 „Harry?" pronesu překvapeně a pramen blonďatých vlasů co mi spadl do tváře si dám za ucho.
 „Jsem rád, že už končíš. Alespoň tě tady odtud nebudu muset tahat."
 „Ale já už mám jiné plány," zatáhnu ho stranou.
 „Tak je zruš," usměje se bezstarostně. "Prosím."
 „Harry, sám moc dobře víš co to je být bez rodiny. Já rodinu mám vedle sebe a nestíhám ji. Chtěla jsem jim to dnes vynahradit, chvíli být s Beth a Ianem."
 „Sice tvou situaci chápu, ale takhle tu můžeš skončit i zítra, akorát s tím rozdílem, že tu nebudu já."
 „Máte koncert?"
 „V Americe. Budeme tam týden." Pokývám na srozuměnou. „Tak by sis dnešek mohla nechat pro mě, ne? S tím že slibuju, že nejdéle v 17 budeš stát u vás před domem."
 „To je ještě brzo," usměju se.
 „No vidíš!"
 „Tak beru, ALE...může za to Amerika."
 „Miluju Ameriku!" zazubí se ten blázen a čapne mě za ruku.
 „Nonono," krotím jeho nadšení a jím drženou ruku si přitáhnu k sobě. „Máme 2 hodiny. Hromada času."
 „Jenže ty nevíš, co mám v plánu," usměje se.
 „Mám se bát?"
 „Nemusíš."
 „Takže musím," zasměju se a kouknu k recepci odkud nás sleduje Beth. „Chvíli počkej, zajdu jí alespoň pozdravit."
 „Ale okrádáš mě o limit, do kdy jsem ti slíbil, že budeš doma!"
 „Tak mi to stopni a přičti to k dané 17. hodině," poradím mu s úsměvem a odejdu k mé nejlepší kamarádce. „Ahoj Beth!"
 „Ahoj Roxy," změří si mě podezíravě.
 „Co se děje?" nechápu její pohled. „Něco se stalo?"
 „Stalo...Máš konec pracovní doby a TY odcházíš z práce!?"
 „Časy se mění," zasměji se.
 „Hlavně s ním, že?"
 ,,Annabeth," pokouším se být v klidu, protože v poslední době se zaměřila jak na práci, tak na mě a Harryho. ,,Můžeš si nechat těch poznámek?"
 ,,Já? To ty jsi najednou otočila svůj život vzhůru nohama, jen co jsi poznala jeho."
 ,,Jeho do něj netahej," zamračím se a otočím se na patě, abych odešla. Pak se ale rozhodnu něco dodat a vrátím se k ní. Mrzí mě, jak to teď mezi námi je: "Byla bych ráda, kdyby to mezi námi bylo jako dřív, ale do mého života patří, jak práce, tak Harry a přes to vlak nejede, takže-"
 ,,Počkej Roxy," skočí mi Beth do řeči. ,,Zítra v 15.30 v kavárně Forever young."
 ,,Budu tam," svolím překvapeně. ,,Ahoj." Nepočkám ani na to až mi odpoví, zaslechnu jen pozdrav a odejdu k Harrymu.
 ,,Netvař se tak kysele," strkne Harry do mě, když spolu vycházíme z budovy.
 ,,Musím! Takhle to s ní dál nejde. Pořád se hádáme."
 ,,Třeba závidí."
 ,,Já vím."
 ,,Možná chce být lepší jak ty."
 ,,Já vím."
 ,,Miluje tvého přítele."
 ,,Já ví...počkat. Cože?" Harry se zasměje.
 ,,Jen tě škádlím."
 ,,Víš co jsi?" zašklebím se na něj, když usedám do jeho auta, protože mě dnes do práce přivezl Ian.
 ,,Báječný kamarád," zazubí se na mě a nastartuje. „Bez kterého by sis už nedokázala představit život."
 ,,No jasně," zašklebím se a zapnu si pás. ,,Co máš vůbec v plánu?"
 ,,Udělat ti radost."
 ,,To už děláš teď," usměji se na něj mile.
 ,,Tak v tom případě tě obohatím o pár věcí, ze kterých doufám budeš mít ještě větší radost."
 ,,Jestli mi chceš něco koupit, tak to možná koupíš, ale budeš to mít ty," řeknu mu.
 ,,Nebuď vtipná. Vybereme ti vhodné oblečení k tobě do práce."
 ,,Ale to je ale zbytečné. Sám to víš," zavrtím hlavou.
 ,,Roxy. Bavili jsme se přece o tom, že práci už podle vzhledu bereš moc vážně, takže zajedeme do obchodu a já ti koupím nějaké věci. Jsi novinářka, ne soudkyně nebo právnička."
 ,,Nemůžeš za mě utrácet," zamračím se
 ,,Já ale chci, Roxy. K tomu je to za a) pro tebe a za b) mi to udělá radost!"
 ,,Peníze by jsi měl dat spíš na charitu než na mě," zkouším mu to vymluvit.
 ,,O to se také starám, neboj se, ale tohle chci udělat pro tebe."
 ,,Jenže se budu cítit blbě, když mi to budeš platit. Zaplatím si to sama."
 ,,Ani náhodou!" namítne to Harry okamžitě. ,,Kdy budeš mít narozeniny?"
 ,,Až příští rok."
 ,,Výborně, tak to oblečení ode mě budeš brát jako dárek k tvým letošním narozeninám, když jsem je promeškal a pokud řekneš že ne, tak budu nehorázně naštván...a to to bude jen první reakce," mrkne na mu.
 ,,Dobře," podlehnu mu se smíchem.
 ,,No vidíš jak jsme se krásně domluvili," poplácá mě po ruce s úsměvem a nechá mě, abych se mu na chvíli zadívala do jeho zelených očí.