Koho vlastně miluju

Pohled Petra:
Ležím v posteli,hlava zabořená do polštářů a mozek ve vzpomínkách. Nic není lepšího, než se probudit s představou že vedle mě bude ležet má vyvolená. Ovšem, nic takového se nestalo. Přetočil jsem se na záda a ruce rozprostřel po celé posteli. Snažil jsem se usnout a zabořit se do říše snů. Jenže já a mé zorničky mi to nedovolily. Posadil jsem se a promnul si své hnědozelené oči. Mé nohy se postavily a já mířil ke dveřím. Uchopil jsem kliku a zatáhl ji směrem dolů. Ihned po otevření dveří  jsem prošel kolem pohovky, kde se toztahoval Pavel a díval se na dokument. ,, Místo rizoťáka jsi dokumenťàk?" zeptal jsem se ho a přitom jsem pohlédl na své rozcuchané vlasy. ,, Neptej se tak blbě. V kuchyni máš snídani . Tak ji sněz a pak si můžeš dělat co chceš." Odsekl mě. Zaplul jsem do koupelny a tam jsem se zkulturnil.

Po 30-ti minutách:
,, A zase jako nový" řekl jsem si v hlavě. Vylezl jsem z koupelny a šel se nasnídat. Dnes mám volno, tak se projdu po  Václaváku.

Na Václaváku:

Díval jsem se po různých památkách Prahy. Díval jsem se na kostel, když v tu ránu mě oslnila dívka, která seděla na lavičce . Koukala do telefonu a prsty ťukala do klávesnice. Chvilku se odrthla od něho a když mě zahlédla usmála se. Usmál jsem se na ni a když se podívala zpět do telefonu šel jsem blíž k ní.

Pohled Julie:

Ten kluk je sám o sobě milý. Nevypadá na kluka který se rád rve. Jde ke mně. O můj bože. ,, Ahoj,můžu se posadit? " zeptal se mě. ,, Určitě. Sedni si ." usmála jsem se na něho . Ihned se posadil a sedl si blíže ke mně. Ale....nevadilo mě to. Tohle je právě život.

Tak to je 1. Kapitola. Doufám že se vám moje knížka bude líbit.
Přeji pěkné čtení. 😁😁