Petr Lexa -) učitel, milenec, životní láska? [DOKONČENO]

22. díl -) Katastrofa?

Pohled Petra:

Další den ráno

Ráno jsem přišel do školy v obvyklé náladě. Ničím neovlivněn a těšící se na nový den.

Ale, vlastně ne, přece jenom tu nějaký rozdíl je.

Diana. Ta, která to všechno změnila. Nic už není tak, jako dřív.

I když, nezměnila to jenom ona. Taky Bára, která to prakticky úplně celý zkazila. Rozešla se se mnou přece.

Vlastně, to toho taky tolik nezměnilo. Všechny tyhle problémy začaly tím, že mě chtěla Diana navštívit a dostat mě ze smutku. To ovšem nemohla vědět, co za další věci se ještě stane.

Sedím v kabinetě a čekám, až začne vyučování. Za asi těch 20 minut za mnou přišlo pár žáků z mé třídy ohledně různých třídnických záležitostí, prostě klasika.

Jsou to vlastně spíše mí přátelé než žáci. V těžkých chvílích si společně nasloucháme a taky pomáháme. Je to prostě skvělá třída.

Akorát Diana mi tu chybí. A ne jenom mě. Taky některým jejím dlouholetým přátelům. Prostě to pro všechny byla "katastrofa", troufám si říci. Ale teď už jdu učit.

Pohled Diany:

Ve snu se mi zase objevil ten podivný učitel ze školy. Nebyl však totálně úžasný, avšak byl bez kouska citu v těle. Díval se mi hluboce do očí palčivým a výhružným pohledem. Najednou se mu v ruce objevil nůž a to už jsem nevydržela.

Štípla jsem se a okamžitě se probudila z toho hrůzného snu.

Nepochopila jsem jeho smysl, což je divné. Obvykle mi mé sny dávají nějaká znamení nebo varování, například na co si mám dávat pozor... Ale tenhle...

Byla v něm mě tajemná osoba, avšak jevící se jako velmi milá ve skutečnosti a u určité písně, ale ve snu... Copak je snad pro mě nějakým způsobem nebezpečným?

No nic, přestanu to teď řešit. Raději se nachystám na další normální den ve škole.

Dorazila jsem do školy a vše probíhalo jako vždy. Vzala jsem si bačkory, sundala si bundu a vyšla do třídy.

Čekala jsem, že akorát potkám pár lidí od nás ze třídy. A taky že to tak dopadlo. Nic zajímavého.

První 3 hodiny byly totálně nudný. Nic zajímavýho, akorát Pavel dostal napomenutí.

Protože je další hodinou laboratorní práce, tak se musím dostat do laborek. Noo. to snad není tak strašný problém!!!

No, ale když jsem ho uviděla tak se z toho menší problém stal.

Ten učitel/zpěvák? Sama nevím. Doufala jsem, že si mě nevšimne a nechá mě na pokoji. To jsem ovšem byla naivní.

P: Ahoj Diano.

D: Dobrý den? My se známe?

P: Samozřejmě. Byl jsem tvůj třídní učitel?

D: A to jako kdy mohu-li se ptát?

P: Ještě před tvou nehodou.

D: Omluvte mě.

Řekla jsem mu a odešla na záchod. Ale jen z jedinýho důvodu. Aby mě nechal.

SAKRA!!! To je vážně on. Normálně to je snad úchyl. Vždycky když s ním mluvím tak vypadá hrozně divně, nadrženě, no prostě totálně úchylně.

Jako, jestli se tohle bude stávat častěji tak já nevím.

Pohled Petra:

Asi jsem jí totálně vyděsil. To jsem ale kus idiota. Já se snažím získat zpět její vzpomínky a né jenom její strach.

A pro ní to nakonec vypadá, že se jí chci akorát dostat do kalhot. PANEBOŽE!!!

Proč jsem vlastně vůbec začal učit? Kdybych začal dělat něco jinýho, tak by se to nestalo... Ale teď už s tím musím žít...

:3