Petr Lexa -) učitel, milenec, životní láska? [DOKONČENO]

25. Díl - Neznámý balíček

Pohled Diany:

Když jsem odcházela od toho domu, tak jsem si všimla zajímavého faktu. Jakmile jsem opustila ulici, kde dům stál, tak mě okamžitě přestala bolet hlava.

Přišlo mi to divné a proto jsem se zkusila do ulice vrátit. Hned jak jsem se přiblížila k tomu domu asi na 20 metrů, málem se mi podlomily kolena.

Vyzkoušela jsem to ještě asi třikrát, ale vždy jsem dosáhla stejného výsledku. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela a ta hlava mě bolela čím dál tím víc.

Okamžitě jsem nakonec odešla domů, jelikož tohle nemohlo být možné. Co to je za divné souvislosti?! Moje nehoda, učitel ve škole, neznámý dům, ta divná žena. To musí dávat nějaký smysl. Proč to ale vůbec nechápu?! Asi jsem opravdu úplně blbá.

Moje sny mi to teda také moc neulehčují... Nejprve byl o něm, jak je úžasný a přátelský, naopak včera to byl vrah a já jsem byla jeho další obětí. Divím se všemu co se tu děje.

DOMA

Posadila jsem se na svojí postel a začala jsem si na papír vše sepisovat. Vypadalo to asi takhle:

1. Moje nehoda

2. Učitel

3. Žena

4. Ten dům

5. 1. sen - Milý učitel s hodnou duší

6. 2. sen - Zlý vrah

7. Je to tak nejasné.

Co vím, tak by dávalo smysl, že se to na tom místě stalo, takže jeden fakt můžu vyřadit, jelikož to dává smysl.

Potom mi to někdo musel udělat. Buď on, nebo ona.

Ona vypadala jako spořádaná a poctivá žena. On vypadá celou dobu jako potrhlý chlap, co neví co dělá. I podle svých snů bych to tipovala spíš na něj...

Oba byli svými opaky... Takže by to dávalo i smysl a dle mého by bylo opravdu podivné, kdyby to byl vlastně úúúplně někdo jiný, třeba někdo, co zde bydlel ještě dříve, než oni dva.

No, ale teď už to nebudu řešit. Musím se z toho všeho stresu vyspat. Jinak mi celá hlava vybuchne.

DALŠÍ DEN

Ráno jsem se probudila a první co jsem zahlédla byl lístek na mém stole. Byl o vzkaz od mamky, že musela brzy vyrazit na nějakou schůzi, takže budu doma sama.

Ok, to mě nevadí, alespoň si budu moct zpívat :D

Došla jsem dolů do kuchyně, abych si mohla udělat snídani, když v tom můj pohled upoutal malý balíček na stole.

Nebyl u něj žádný vzkaz. Možná ležel přede dveřmi a máma ho před svým odchodem položila na stůl.

Pomalu jsem jej začala otevírat, jelikož jsem se neskutečně bála, co to bude.

A to se dozvíte příště...