Petr Lexa -) učitel, milenec, životní láska? [DOKONČENO]

4. díl

Já ho nečekala s tebou.
Co? To snad není možný. Jak mě mohla tak podvést? Vždyť mě miluje, tedy myslím... Ale já ji taky!
Řekni co chceš.
Miluješ ho Báro? Bojím se její odpovědi. Pokud ano, tak díky bohu, ale pokud ne tak se zhroutím. Můj život by neměl další smysl.
Asi, já... Nevím... Ale s tebou už to taky není jako dřív.
Mám to chápat jako rozchod? Toho jsem se obával že všeho nejvíc. Já ji nechci opustit!
Vlastně ano, už se mi ani nelíbíš, takže vypadni.

Bez jakéhokoli slova jsem se zvedl vytáhl kufr, batoh a tašku. To mi nemůže udělat!
Svoje věci jsem si zabalil. Vyjdu z ložnice a vidím Báru.

Myslíš to opravdu vážně?
Ano Petře, opravdu. Odejdi z mého života.

Se svěšenou hlavou jsem odešel z našeho bytu. Půjdu k Pavlovi, snad pro mě u sebe bude mít nějaké to místo.
Zazvoním u něj na zvonek a z něj se ozve:

Ano?
Pavle tady Petr, mohl bych jít k tobě? Něco se stalo.
Klidně.

Vyšel jsem nahoru a tam už vidím smějícího se Pavla.

Copak, copak? Synáček se vrací k mamince?
Jdi do prdele a pusť mě dovnitř. Jeho smysl pro humor teď vážně potřebuju.

Pavel mi uhnul ze dveří a já vešel i se svým kufrem a taškou. Došel jsem ke gauči, sedl jsem si a Pavel naproti mě do svého milovaného křesla.

Tak mi v klidu řekni, co se stalo.
Tak jo, přišel jsem z práce domů a našel plačící Báru u nás v ložnici. Přišla o dítě a ke všemu to dítě ani nečekala se mnou. Řekla, že mě nemiluje a mám vypadnout.

Pavel mlčel a já se z ticha které mi připomnělo můj příchod domů rozbrečel. Já ji vždy miloval, nikdy jí nepovedl a koupil jí cokoli. Tak to vypadá, že každý kdo mi říkal, že věřit na lásku na první pohled je blbost měl pravdu a já blázen jsem nikdy nikomu nechtěl věřit. Co teď? Najdu ještě někdy někoho takového. Ach, jak debilní situace.

:3