Pro začátek řekněme, že Peter Terry byl závislý na heroinu.
Kamarádili jsme se na vysoké škole a naše přátelství pokračovalo, i když jsem absolvoval. Mluvím jen o sobě. Peter odešel ze školy po dvou letech, co ani neředil. Když jsem se odstěhoval z koleje do malého bytu, už jsme se tolik nevídali. Občas jsme si psali online (před Facebookem byl jednoznačným hitem AIM). Stávalo se, že i pět týdnů nebyl online. Nedělalo mi to starosti. Byl to nespolehlivý závislák, takže jsem došel k tomu, že se o mě přestal zajímat. Jeden večer jsem ale viděl, jak se přihlásil. Než jsem mu stihl napsat, poslal mi zprávu.
„Davide, kámo, musíme si promluvit."
Tehdy mi poprvé pověděl o Domu bez konce. Říkalo se mu tak, protože ho nikdo nedokázal projít celý. Pravidla byla jednoduchá a zněla jako klišé: projděte celý a vyhráli jste 500 dolarů. Dům se nacházel mimo město, asi šest kilometrů od mého bydliště, a bylo v něm devět místností. Peter se očividně pokusil dům projít, ale nedokázal to. Byl závislý na heroinu a nevím na jakých dalších sračkách, takže jsem usoudil, že z něj drogy udělaly trosku a vyděsil se kresleného ducha nebo něčeho takového. Řekl mi, že dojít až na konec nedokáže nikdo. To mi přišlo zvláštní.
Nevěřil jsem mu. Nakonec jsem mu řekl, že se na ten dům zajedu příštího dne podívat. I když se mě snažil přesvědčit o opaku, 500 dolarů znělo až příliš dobře na to, aby to byla pravda. Musel jsem jet. Následujícího večera jsem vyrazil.
Když jsem přijel, okamžitě jsem si na té stavbě všiml něčeho nezvyklého. Viděli nebo četli jste někdy něco, co nemělo působit děsivě, ale z nějakého důvodu vám po zádech přeběhl mráz? Vykročil jsem k domu a nepříjemný pocit zesílil, když jsem otevřel dveře.
Pokračování příště :D
