Butterfly »» Cameron Dallas

30.

Dojeli jsme na konec nějakého města. Vůbec jsem nevěděla kde jsme a co tu budeme dělat.

Oba dva jsme vystoupili a ty jsi mě zavedl do nějakého opuštěného parku.

Naproti nám stály dvě opuštěné houpačky.

,,Jak jsi tady na to místo přišel?" procházela jsem se kolem těch houpaček, pořád a pořád dokola.

,,Utíkám sem od reality, od města, od lidí, od toho hluku. Takže vlastně ode všeho."

,,Proč?"

,,Nesnáším to tam."

,,Máš tam přece kamarády."

,,Nejsou to praví kamarádi, protože kdyby byli tak se zajímají o to co dělám a o to co mám rád."

,,Tak proč tu zůstáváš? Co tě to drží? Co tu máš tak rád, že kvůli tomu nemůžeš odejít?"

,,Jediná věc, co mě tu drží jsi ty. Jediná věc, kterou mám tak moc rád, že nemůžu odejít jsi ty. Ty a jen ty."