Butterfly »» Cameron Dallas

72.

Vyšli jsme schody, které vedly do druhého patra vašeho nebo spíš asi tvého domu. Všude kolem bylo spoustu pokojů. Prázdných pokojů. Opravdu nikde nebyl ani nejmenší náznak toho, že by tam někdo bydlel s tebou nebo ty s někým.

Neměla jsem ale tu odvahu se tě na to zeptat.

Najednou jsme spolu stáli před černými dveřmi.
Otevřel jsi je a vešli jsme do tvého pokoje, který byl úplně na konci té dlouhé chodby tam u tebe v domě.

,,Máš tu nádherný výhled." promluvila jsem, zatímco jsem stála u obrovského okna, ze kterého byl výhled na celý konec našeho města.

,,Není tak nádherný jako ty, Erin." přišel jsi ke mě a pevně jsi mě objal ze zadu.

Opřel sis hlavu o moje rameno a já cítila tvůj dech na svém krku.

Přitiskl jsi své rty na můj krk a já jen cítila lehké štípání a pálení.

Oči jsem měla zavřené.

Pevně jsem tě držela za ruce.

Docela z tebe šílím, Camerone.