Kouzlo Karibiku

#2

Fill

Konečně sedíme v letadle. Naše uspořádání je stejné jako obvykle, když někde sedíme, Jul je u okna, vedle sedí Seba, pak Klau a nejblíže uličce sedím já. Celkem mě to štve, protože si nemůžu sednout vedle Jul. Friendzone je nejhorší na světě, nicméně nemůžu mít za zlé, že miluje jiného, ale vědět koho, je pro mě fakt zničující, hlavně když vím, že nemám šanci. Ale dalo se to čekat, že to bude Seba, přeci jen jsou do něj snad všechny holky ze školy. A Klau není výjimkou. Občas se tu cítím jako páté kolo u vozu. Nicméně letím do Karibiku, abych se uvolnil, nechci tu přemýšlet nad problémy.

Po 3 hodinách v letadle a asi po hodině v autobuse jsme konečně v hotelu! Ale recepce je tu teda pomalá, už čekáme asi 30 minut.
"Promiňte, vyskytl se problém" přišla konečně recepční
"Jaký?"
"Víte, nastala chyba v objednávce a máme pro vás o lůžko více, což by nebyl zas takový problém, jenže to lůžko navíc je ve skutečnosti přidaná jedna osoba, která měla mít jednolůžkový pokoj a my ji omylem přidělili k vám, normálně máme pokoje navíc, ale tento rok máme úplně plno"
"A?"
"Bohužel nemáme na výběr, takže jestli by vám to nevadilo, tak budete spolu na pokoji"
"No to nemyslíte vážně!?" Rozčílil se Seba
"Klid Sebo" řekl jsem
"My to bereme" řekl jsem za všechny
"Vážně? Děkujeme mnohokrát! Se slečnou už jsme to zařídili, ale setkáte se až na pokoji"
"Jistě"

"Kdy asi dojde ta slečna?" ptala se Klau
"Kdo ví?" odpověděl pohotově Seba
Každý si tu už hodinu dělá svoje- vybalujeme se. Nicméně ta holka nikde.
"Co kdybychom si šli zaplavat?"
"To nejde Jul"
"Co? Proč ne!?"
"Klau má pravdu, nejde to, přece tu musíme počkat, než dojde ta "
"Ale vždyť ta paní říkala, že ta holka má vlastní klíč"
"Ale je slušnost na ní počkat"
"Jestli chcete, tak můžete jít, já tu na ní počkám" vstoupil jsem konečně do rozhovoru
"To rozhodně ne. Jsme parta tak tu počkáme všichni" prohlásil Seba a tím to zřejmě všechno haslo.
"Tak co budeme dělat až dojde?" pokusila se navázat konverzaci Klau
"Pojďme k moři, prosím!" začala prosit Jul
"Já bych šel obhlídnout hotel"
"Ale Sebo! O tom jsme se už bavili, to můžeme udělat až bude večer a nebudeme se moct koupat"
"A co by jsi chtěla teda dělat ty, Klau?"
"Já? Noo...podívala bych se na bazény a tak..."
"Kvůli bazénu jsme nemuseli jezdit až sem"
"No, to je pravda"
"Fajn, takže vyhrálo moře!!!" křičela přes celý pokoj Jul, ale z toho jí hned vytrhlo klepání.
"Dále!" křikla Klau
Otevřeli se dveře a vešla nějaká holka. Měla černé vlasy a zářivě zelené oči a byla víceméně plážově oblečená. Počkat, ten obličej...já už jsem ji někde viděl.
"Dobrý den, jmenuji se Ami, ráda vás všechny poznávám" to není možné...táže to je vážně Ami
"Ahoj! Já jsem Julia, můžeš mi říkat Jul"
"Já jsem Klaudie, říkej mi Klau"
"Já jsem Sebastian, říkej mi jak chceš" teď už jsem jen na sucho polk, přišla řada na mě "Já jsem..." udělal jsem menší odezvu, už jsem se chystal říct moje jméno, jenže....
"FILL!?"