Sanity is Overrated |Malec CZ|

Kapitola 8: Tajné pokukování

Alek se nevrátil.

Na večeři jsem šel sám a potom i do koupelny, kde jsem se umyl s mými vlastními věcmi.

Pohlcoval mě strach. Kde je Alek?

Počkal jsem až přijde Layla, aby mě vzala do pokoje a pak se zeptal, doufajíc, že bude dost hodná a odpoví mi.

"Kde je Alek?"

Polekaně se na mě podívala, ale pak vzdychla.

"Spí ve svém pokoji."řekla mi.

"Tak brzo? A proč nepřišel na večeři?" povytáhl jsem obočí.

"Protože se na to necítí. Má v sobě sedativa." prozradila mi potichu.

Nedůvěřivě jsem na ní zíral.

"Cože? Proč? Co se mu stalo? Je v pořádku?" vykřikl jsem otázku.

"Uklidni se Magnusi. Je v pořádku. Po jeho proceduře to je normální." řekla mi smutně.

"Jaké proceduře?" vyštěkl jsem naštvaně, i když jsem si byl naprosto jistý co tím myslela. Pravděpodobně řešili ten malý problém s dotýkáním. Ten zasraný doktor ublíží mému Alekovi.

Počkat. Cože? Mému Alekovi? Kdy se tohle stalo?

A pak jsem si uvědomil, že ho chci nazývat mým. Sakra, to je špatné.

"Magnusi? Jsi v pořádku?"zkusila se Layla zeptat. Pořád jsem stál jako socha, takže jsem vyskočil ze svých myšlenek a přikývl.

"Můžu ho vidět?" zeptal jsem se. Má žádost jí očividně překvapila.

"Říkala jsem ti, že spí. Můžeš ho vidět zítra." ujistila mě. Nemohl jsem si pomoc. ale uvnitř jsem se cítil zklamaný.

Její výraz změkl a soucitně se na mě usmála.

"Jsi velmi milý člověk. Myslím, že máme štěstí, když tě tu pro máme pro Aleka, i když to znamená, že jsi nemocný. řekla mi. Vlídně jsem jí úsměv oplatil.

"Laylo já nejsem nemocný. Můj svět je jen odlišný od toho tvého. Dobrou noc a dohlídni prosím na Aleka." řekla jsem u dveří mého pokoje.

"Dohlídnu. Sladké sny Magnusi." ujistila mě a odešla.

Tentokrát jsem použil na můj pokoj proti-zvukové kouzlo a odpočíval v naprostém tichu. Jediná věc, která mi vadila, bylo jak příšerné musely být metody doktora Thompsona, jestliže Alekovi museli dát sedativa.

Možná ho zranil.

Při téhle myšlence jsem vyskočil na nohy a už byl v půli cesty ke dveřím.

Možná mě zrovna teď Alek potřebuje, co když je vážně zraněný? Co když je ten doktor nějaký psychopat, který na svých pacientech experimentuje? Co když-

Zhluboka jsem se nadechl a plácl se do čela.

"Viděl si příliš hodně Sci-fi hovadin. Vzpamatuj se. Alek je tu dva roky a vypadá v pořádku, teda kromě toho blbého problému s dotýkáním. Což už nevypadá jako velký problém. Takže se kurva uklidni. Sakra, mluvím sám se sebou. Už šílím. Vsadím se, že tohle přesně to, co Ragnor chtěl. Jestliže jsem blázen, až se odsud dostanu, nebudu si ani pamatovat, že mi má dát Bílou knihu. Nebo se odsud nedostanu. Doprdele. A možná už jsem blázen. Musím přestat mluvit sám se sebou. Teď. Jako právě teď." zamumlal jsem a konečně přestal abych popadl dech.

Podařilo se mi vrátit k původní myšlence: Co bych měl dělat s Alekem?

Nemohl jsem se rozhodnut jestli běžet do jeho pokoje (i když netuším, kde je) a ujistit se, že je v pořádku nebo poslechnout Laylu a počkat do zítra.