Sanity is Overrated |Malec CZ|

Epilog

Stáli jsme v mém pokoji před portálem. Tvarem připomínal dveře, ale v jeho středu vířila vodě podobná substance.

"Jsi připravený zlato?" zeptal se Magnus s dychtivým úsměvem. Houpal se na patách jako dítě o Vánocích a já si nemohl pomoct, musel jsem se usmát nad jeho nadšením.

"Jo," přikývl jsem. Jeho ruka vklouzla do mojí a já automaticky propletl naše prsty.

Naposledy jsem se rozhlédl po pokoji a zamumlal rozloučení, než jsme prošli portálem do nového světa.

O šest měsíců později

"Mags?!" zavolal jsem.

"No?" uslyšel jsem odpověď hlouběji z bytu.

"Víš že máme ve vaně obřího sumce, že jo?"

"Jo vím, potřebuju ho pro zákazníka. Jestli se chceš vykoupat můžu ho přesunout," řekl čaroděj s naježenou hlavou vykukující z kuchyně. Měl tváře poseté bílými skvrnami, musel jsem zadržovat smích. Když se nedočkal odpovědi, vyšel do obýváku a to už jsem to nevydržel. Podlomila se mi kolena a sesul jsem se na zem, držící se za břicho a zalykající se smíchy. Můj přítel měl na sobě zelenou zástěru, posetou růžovými mašličkami a srdíčky, a na jeho hrudníku se v komiksové bublině skvěl nápis ‚Jsem báječnější než ty!'. Nedokázal jsem to zadržet, vypadalo to šíleně, ale zároveň to k Magnusovi šlo.

"Co je k smíchu?" zeptal se a prohrábl si vlasy, zanechávajíc bílé melírky. Díky tomu vypadal jako stařec, což mě jen víc rozesmívalo.

"No tak zlato, přestaň a dýchej, dostaneš infarkt," řekl s širokým úsměvem.

"T-Ta z-zástěra Ježiši Kriste, já z toho n-nemůžu..." dostal jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu.

Pochopit moje slova mu zabralo pár vteřin, potom trucovitě našpulil rty.

"Co se ti nelíbí na mojí zástěře?" zeptal se, kontrolujíc již zmíněný oděv.

Zhluboka jsem se nadechl a vstal.

"Nic. Je roztomilá. Jako ty," řekl jsem a natáhl se pro polibek. Líbal mě taky, ale rychle se odtáhl a odběhl zpátky do kuchyně. Následoval jsem ho, zvědavý co zase vytvořil. Všechno bylo bílé od mouky, ale nijak mi to nevadilo, Magnus to zvládne uklidit lusknutím prstů.

Můj přítel právě otevřel troubu a vytáhl kouřící plech.

"Tys upekl sušenky?" zeptal jsem se.

"Jop. Původně jsem plánoval dort, ale vzpomněl jsem si na ten poslední pokus a rozhodnul se pro něco jednoduššího," pokrčil rameny a opatrně narovnal sušenky na talíř.

"Takže teď můžu očekávat že mi jednu nabídneš a předpovíš mi budoucnost?" vtipkoval jsem. Zasmál se mojí narážce na Matrix a s lusknutím prstů uklidil.

"Jasně zlato, ale budeš muset počkat než vychladnou. Předpovídám, že budeš žít šťastně až do smrti se svým třpytivým, báječným a skvělým princem," řekl s falešnou vážností. Zamračil jsem se.

"Počkej, nedělá to ze mě princeznu?"

Sladce se usmál, objal mě a zatočil se s námi.

"Dělá. V tomhle vztahu nosím kalhoty já. A zachránil jsem tě z děsivý věže."

Věnoval jsem sarkastický pohled jeho zástěře.

"Dovol mi tě opravit, já myslím že ty jsi ten v sukni. Nosíš víc třpytek než všechny Disney princezny dohromady! A byl to ústav s doktory a sestřičkami, ne vražedným drakem."