Jsi jen moje! (DOKONČENO)

15) Večeře

Seděly jsme u stolu a jedly jsme. Stůl byl velký přes celou místnost akorát jsme se tam všichni vešly. Robbie seděla vedle mě ,, takže Alex pověz nám o sobě něco" začal její táta ,, no.. je mi 17 let. Studuju na doktorku. Rodiče jsou právnici a bratr je doktor." Přikývl ,, ví o tvém vztahu s mojí holčičkou" na to hned zareagovala Robbie ,, tati!" Oktikla ho ,, no co jen jsem se ptal. " zvedl ruce do obranýho gesta ,, ne neví. Zatim." Přihmouřil oči ,, a kdy jim to řekneš?" Robbie se na něj dívala vražebným pohledem ,, tati dost!" Hejí táta ztichl ,, to je dobrý" usmála jsem se na ní ,, chapu že máte o Robbie strach ale nemusíte se ničeho bát. Robbie miluju a na tom se nic nemění i kdyby mě měly vydědit. " Philipe pískl ,, Philipe koukej se starat o jídlo a nepískej tady" okřikla ho jeho máma. Všichni ztichly ,, my jsme dojedly a teď nás omluvte" vztala Robbie a táhla mě za ruku ven.

Došly jsme na verandu. Sedla si a přitáhla si mě do obětí. ,, omlouvám se ti za to" mávla jsem rukou ,, ou a prej že se neomlouváš" zasmála jsem se a ak jsem pokračovala ,, za rodinu se neomlouvej. Jen mají o tebe strach a já to chápu" usmála se ,, víš chtěla bych ti něco říct" svrštila jsem obočí ,, ehm... no.." zasekávala se. ,, tak už to vyklop" nadechla se a vydechla. ,, víš za tu dobu jsem se do tebe zamilovala až po uši. Myslela jsem si že se ti už nestane ale stalo se a nechci aby jsi na mě byla naštvaná kvůly něčemu co jsem ti neřekla.. no prostě já jsem ten Neznámí co si s tebou psal" nevěděla jsem co jí na to říct.

Čekala na to až něco řeknu ale ze mě navyšla ani hláska. ,, řekni už něco" chvíly jsem se na ní jen dívala a pak jsem ji praštila do ramene. ,, aspoň si mohla říct že si holka" potom jsem jí políbila ,, a tohle bylo za co?" ,, kdybych byla na tvém místě a chtěla bych o tobě něco zjistit udělala bych to samé" znova mě políbila. Byl to docela dlouhý polibek. ,, už jsem říkala že si nejlepší holka?" Přikývla jsem ,, jo" zasmála se.

Seděly jsme tam ještě dlouho. Robbie z kapsy vytáhla krabičku cigaret ,, chceš" přikývla jsem. Zapálili jsme si cigaretu a já vydechla. ,, jak dlouho kouříš" ano kouřim dlouho a než se zeptáte rodiče o tom neví ,, už asi od čtrnácti pomáhá to na nervy" přikývla a objala mě. ,, jak to je s tvými rodiči?" Povzdechla jsem si ,, táta je v pohodě vždycky jsme byli jen otec a dcera. Trochu by byl skleslej ale přenesl by se. Zatím co máma by vyšilovala. Je to s ní složitý ale ona je hlava rodiny a táta vždy stojí při ní. Ještě se nestalo aby se ji někdo zapřel" někdo zaťukal na skleněné dveře a vešel dovnitř ,, omlouvám se že ruším ale večerka" Robbie protočila oči ,, jdu na to. Neboj se jdi si lehnout" políbila ji na tvář a odešla. ,, ona je zlatá lepší dceru bych si nemohla ani přát. " vypadala vyčerpaně. Odešla ale já jsem si všimla nějakého papíru. Stálo tam že potřebujou pět set tisíc na zaplacení dluhu na bytě jinak se mají odstěhovat.

Ke mě přišla Robbie a já schovala papír za zády ,, tak jdem spát" přikývla jsem. Při cestě jsem potkala Robbiinu mamu a dala jsem jí papír ,, to vám vypadlo a nebojte nikomu nic neřeknu" jen se vďečně usmála a já šla za Robbie.