Jsi jen moje! (DOKONČENO)

41) Piano

Ležim na lůžku a přemýšlím nad životem už asi týden. Snažila jsem se být dobrá a nepomohlo to. Povzdechla jsem si a rozbrečela jsem se. ,, už zase brečíš " přišel ke mě opatrně Ian. Nic jsem neřekla. ,, nebreč dneska deš domů" pousmál se lítostivě. ,, jenže já nechci jít domů. " zakňučela jsem ,, proč?" Skoro zašeptal ,, protože se na mě budou všichni dívat" znova jsem se rozbrečela a do pokoje přišla Robbie se sestřičkou. ,, lásko něco sme si slíbily" utřela mi slzy a objala mě.

Přikývla jsem a sestřička mi sundavala všechny přístroje. Robbie a sestřička mi chtěly pomoc vztát ale odmítla jsem to ,, zvládnu to" pomlu a bolestivě jsem si sedla. Bylo to těžší když jsem neměla druhou nohu. Jednu nohu jsem postavila na podlahu a držela jsem se postele. Když jsem se natáhla k vozíčku tak mi ujel trošku do zádu. Jednou rukou jsem se držela postele a snažila jsem se chytnout ten vozík ale málem jsem spadla a Robbie mě chytila. Pomohla mi si sednout do vozíčku.

Byla jsem ticho nechtěla jsem mluvit a ani jsem nic nevnímala. Když jsme vyjely z pokoje tak se na mě všichni dívaly. Zajely jsme k vítahu. Když jsme nastoupily do vítahu tak tam přišla holčička a její maminka. ,, mamí ta paní nemá nožičku" zatahala jí za ruku. ,,Rafaello. Omlovám se" omluvně se na mě podívala ,, to nic" promluvila jsem do ticha. ,, a co se vám stalo?" Zeptala se po chvíly. Do očí se mi hnaly slzy. Nic jsem neřekla ,, Rafaello" okřikla ji její matka. ,, nedívala jsem se na silnici když jelo auto" přikývla ,, a bolý to?" Ukázala na mou 'nohu' ,, jen trošku hlavní je věřit že to dokážeš tady" ukázala jsem na místo kde je srdce. Vítahem se rozeznělo cvnknutí a otevřel se. Vyšly jsme ven kde mě ovládl studený vítr.

Robbie mi znova pomohla do auta ale bez mého odmlouvání. Dala vozík do kufru a pomalu se rozjela. Tohle bylo jiný, vždy jela rychle ale dneska jela pomalu. Dívala jsem se z okna jak se míhají stromy. Život uteče jako voda než se nadějete.

Co teď můj život? Co škola? Školu ukončim, nemá cenu být doktorka s jednou nohou a stejně jsem to ani nechtěla dělat. Ale co basketbal? Teď už si nezahraju. Venku byl jeden chlap a hrál na piano. ,, Robbie zastav" Robbie zaparkovala ,, co se děje?"   ,, nic jen chci si toho chlapa poslechnout. " pousmála se a vyndala mi vozík, posadila mě do něj a spolu jsme šly blíž.

Tak nádherně to znělo strašně se mi to líbilo. Miluju když někdo hraje na piano. Chlap dokončil poslední tóny a poklonil se ,, zahrajete ji znova" zeptala jsem se a on se na mě otočil. Prohlédl si mě a pak se usmál ,, jedině když si zahrajete se mnou." Nazdvedla jsem obočí ,, ale já neumim hrát na piano" sedl si znova na židličku ,, to nevadí" podívala jsem se na Robbie jako bych ji prosila jestly můžu a ona mě odvezla k pianu. Rozezněly se první tóny a já je zopakovala. ,, to ušlo a co tohle" ukázal mi něco s dvěma rukama a já to zopakovala. Začal mi ukazovat další tóny ,, a teď můžem začít" naše prsty pobíhaly sem a tam. Vyšlo to tak nádherně.  ,,  vidíte a umíte to máte nadání to jen tak někdo nemá" usmál se povzbudivě a já jsem se snad poprví usmála a pak jsem se otočila na Robbie která měla ze mě radost a stékla ji po tváři slza kterou hned utřela. ,, zkusíme jinou co vy na to" jen jsem kývla. Byla jsem tak dlouho a užívala jsem si každý minuty. Knečně jsem přestala myslet na to že jsem mrzák a užívala jsem si to.

Robbie

Když mi Alex řekla zastav lekla jsem se že jí něco bolý nebo tak ale ona se chtěla podívat na toho chlapa co hrál na piano. Když ji řekl jestly by s nim nezahrála na piano měla jiskřičky v očích. Odvezla jsem ji tam. Byla jsem tak ráda za to že jí to baví a poprvý za tu dobu se i usmála z čehož mi po tváři stékla po tváři, rychle jsem ji utřela.