Jsi jen moje! (DOKONČENO)

37)

Když jsme došly domů tak si Robbie lehla do postele a já vedle ní ,, děkuju" zašeptala ,, za co?" Nechápala jsem ,, za to že si při mě stála celou dobu" pousmála jsem se ,, bylo mi ctí že jsem to byla já" Robbie se usmála ,, nechci na něj zapomenout. Mám strach že zapomenu ale já nechci. Byl to můj bratr jediný co mi zbylo po rodičích" z oka jí znova unikla slza setřela jsem ji ,, jsem tady ještě já" pousmála se. Políbila jsem ji.

Po chvíly v klidu oddechovala. Nedivim se nabrečela si toho dost. Zapípal mi mobil. Vzala jsem ho ze stolku a přečetla jsem si zprávu Za chvíly budeš pod kytkama i ty. Byla jsem jako opařená a pak někdo zaklepal na dveře a já leknutím nadskočila. Pomalu jsem vztala aby jsem neprobudila Robbie a sešla jsem schody a otevřela vchodové dveře.

Na zemi byla obálka. Rozhlédla jsem se ale nic jsem neviděla a vzala jsem tu obálku do ruky. Zavřela jsem dveře. Došla jsem do kuchyně a položila obálku na linku. Vyndala jsem z ledničky mléko a nalila jsem si do sklenice. Napila jsem se ale stále jsem se dívala na tu obálku.

Bude tam zase dopis od Adama já to vim. Měla jsem takovy strach. Povzdechla jsem si a otevřela jsem obálku kde byla fotky z pohřbu. Byl tam každý můj krok a moje oči byly seškrábaný. Na jedné z fotek ze zadu bylo něco napsanýho. Stálo tam: tak jak jsem tě miloval tě teď nenávidim a proto musíš trpět. Moje srdce bušelo o sto šest. Vzala jsem klýčky od auta a sedla jsem si do něj. Zazvonil mi telefon ,, Alex co se děje?" Zeptal se hned.

,, co by se mělo dít?" Opřela jsem se o opěradlo.

,, znám tě a na základce si neměla kamarády a navíc proč by ti psal až teď. Co se děje" zněl vyděšeně ale to já tady byla ta co bojovala se strachem.

,, nic se neděje bratříčku" povzdechl si zoufale ,, pane bože musí to být vážný když mi říkáš bratříčku" moje ruce se trošku klepaly byla jsem zticha ,, co se děje ihned mi to řekni rozumíš mi" skoro vykřikl.

,, řeknu ti to ale nejdřív dojdu na policii" 

,, cože na policii jde o Robbie?"

,, ne Robbie v tom nehraje žádnou roli." Odmlčela jsem se ,, jde o Adama"

,, ja říkal že ten kluk je divnej"

,, Iane... já mám strach"

,, Alex to bude v pořádku jen co nejdřív přijeď ano"

,, dobře" típla jsem to. Dala jsem klíče do zapalování a vyjela jsem. Zastavila jsem před Policejní budovou a zapípal mi mobil. Podívala jsem se na zprávu která byla od jak jinak než neznámého čísla. Když tam půjdeš vše se jen shorší. A

Rozhlédla jsem se po parkovišti ale Adama jsem nezahlédla. Jak to může vědět. Zvonil mi mobil protože mi něldo volal a tak jsem to zvedla.

Na druhé straně bylo ticho jen šlo slyšet jen jak klydně dýchá. ,, snad nechceš aby se tobě nebo někomu z tvých blízkých něco stalo že ne" uslyšela jsem jeho hlas.

,, dej mi pokoj" ani nevim kde se to ve mě vzalo tolik odhodlanosti.

,, to nemůžu ani kdybych chtěl"

,, proč? Proč mě nemůžeš nechat žít normálně?" Skoro jsem vykřikla zoufale.

,, protože když tě nemůžu mít já tak nikdo" vykřikl naštvaně.

Ukapla mi slza. Byla jsem zoufalá. ,, nebreč miláčku jsem všude s tebou a hlídám tě. Nemusíš před Robbie hrát že jí miluješ já vim že miluješ mě. To se mnou budeš mít čtyři děti a psa ne s ní. Ona ti nemůže dát to co já miláčku"  zavlykala jsem.

,, neříkej mi miláčku! Nenávidím tě! Miluju Robbie pochop to. S tebou bych nechtěla mít nic společnýho. Udám tě na policii" zavěsila jsem. Rozešla jsem se k Policejní budově která byla přes ulici. Zastavila jsem se protože mi někdo volal. Byla to Robbie.

Zvedla jsem to ,, lásko kde si já jsem se probudila a ty si tady nebyla"

,, Robbie ať se stane co se stane Miluju tě"

,, Alex co se děje" nechápala než jsem došla na druhou stranu tak se rozjelo auto. Bylo to červené auto a viděla jsem jak tam sedí Adam. Rozjel se ještě rychlejš a pak jsem cítila silný náraz do mého těla po té jsem viděla jen tmu.