Jsi jen moje! (DOKONČENO)

36) Pohřeb

Ráno jsem se probudila na krásnou vůni palačinek. Robbie ještě spala. Usmála jsem se. Celou noc jsme chodily za Alex a snažily jsme se ji uspat. ,, pořád chceš tři děti?" Zeptala se mě Robbie se zavřenýma očima ,, ne " otevřela překvapeně oči a dívala se na mě ,, čtyři" oddychla si a uvolnila se ,, a jak by se jmenovalo?" Dívala jsem se jí do očí a nemusela jsem ani přemýslet jaké jméno by jsme mu měly dát ,, Theo " dívala se na mě takovým dojetým pohledem. Do očí se ji dostaly slzy a já ji utřela neposednou slzu na tváři. ,,děkuju" Políbila jsem ji ,, pojď " vztala jsem a spolu jsme sešly schody. ,, co to tady tak voní" zeptala jsem se když jsem došla do kuchyně ,, palačinky za to že si nás tady nechala přespat" položil Ian na stůl talýř s palačinkama. ,, no já už musim práce volá" dal pusu Anně. Mě a Robbie na čelo a odešel. ,, no my by jsme měly taky jít mějte se. Přijdtě zítra zase vy" usmála jsem se ,, to víš že jo. Nás se jen tak snadno nezbavíš" usmála se ,, díky za to že ste pohlýdaly Alexandru ona je zlobivá" zakroutila jsem hlavou ,, nezlobila. S Alex jsme k ní stavaly s radostí " promluvila Robbie ,, jo kdyby něco tak ti jí pohlídáme viď" robbie mě objala ,, jo" Anna se zasmála ,, dobře tak děkuju a mějte se" zamávala a už byla pryč.

Podívala jsem se na Robbie a ta byla skleslá ne pro nedostatek spánku ale byla jsem si jistá že to bude tím pohřbem ,, Theo?" Jednoduše jsem se zeptala a ona přikývla. Silně jsem ji objala. ,, jsem tu s tebou" zašeptala jsem ji do ramene.

,, v kolik tam máme být" smutně se pousmála ,, v deset " kyvla jsem ,, tak to aby sme pohly je devět. Najíme se a převléknem" pohladila jsem ji po tváři ,, usměv ti sluší víc princezno" usmála se ,, no vidíš že to jde" políbila jsem ji. Když jsme dojedly tak jsme se převlékly. Na sebe jsem si vzala černé ryfle, volnější tričko a zlatý pásek k tomu a Robbie si oblékla černé ryfle a černou košily.( vizit media. V levo je oblečení ma Alex a pravé Robbie)

Chytla jsem Robbie za ruku a polečně jsme vyjely. Když jsme dojely na hřitov tak tam bylo docela málo lidí. Jen já, Robbie a její rodina. Robbie brečela a já ji chytla za ruku. I mě unikla slza. Sice jsem ho neznala tak dlouho ale i tak je to moc emodicální. ,, sešly jsme se zde aby jsme se rodzloučily s Theodorem Brooksem..." dál už jsem nevnímala. Měhem toho začalo pršet. Držela jsem deštník který ani nevim jak se mi dostal do ruky. Každý brečel ale Robbie nejvíc. Bolelo mě jak jsem ji viděla zničenou. Zůstaly jsme tam jen mi dvě. Stála jsem o krok dál než Robbie. ,, snad si na lepším místě než je tohle. Budeš mi chybět. Ty dny co jsem za tebou chodila a donášela jsem ti ty snadkosti." Zavlzlikala. ,, měj se bráško" položila na hrob růži a spolu ruka v ruce jsme došly až k autu ,, to bude dobrý zlato" objal ji Robiein otec. Když se odtáhly tak si utřela slzy.

Chytla mě za ruku ,, pořád to bolý" zašeptala tím chraplákem. ,, zvládneš to?" Zeptala se Merry, Robbieina máma. Jen přikývla a podívala se na mě. ,, jo zvládnu" poté jsme si sedly do auta a jely jsme domů.