JEDNO SETKÁNÍ ZMĚNÍ CELÝ ŽIVOT

15 KAPITOLA

Speciál z pohledu Rachel

Dnes jsem neměla náladu jít domů. Pořád jsem na něj musela myslet. Na naše první setkání, když jsme do sebe vrazili před knihovnou.

A nejvíce na naší první společnou noc.

Zamkla jsem kancelář a výška z budovy nejúspěšnějšího nakladatelství na Sicílii.

Sedla jsem si na lavičku v parku a přemýšlela, jestli to nebyl jenom sen.

Milovala jsem ho a miluju ho pořád, ale nedokážu mu odpustit, co mi řekl.

Nejdříve tvrdí, jak moc mu na mě záleží a nikdy by mi neublížil, ale nakonec mi řekl, že pro něj nejsem ta pravá. Co tak najednou?

,,Ahoj, kočičko." Uslyšela jsem za zády hlas. Rychle jsem se zvedla a běžela k domovu. Nezastavila jsem se a neotočila, dokud jsem nedoběhla až domů. Byla půlnoc. Potichu jsem se vplížila do pokoje a zamkla se. 

Nepotřebovala jsem, aby mě někdo vyrušoval, když jsem potřebovala být sama. Nastavila jsem si budík na osmou ráno a zalehla do postele. Nějak jsem se nenamáhala převléct se nebo spáchat večerní hygienu. 

Za okny jsem slyšela sovu a do pokoje tekly paprsky měsíce. Dneska byl úplněk. Krásná noc. Při takových jsem se s Davidem procházeli po pláži ruku v ruce. Pak jsme si zapálili oheň a mazlili se. 

Je zvláštní, že až teď, když už spolu nejsme, zjišťuji, jak moc byl pro mě důležitý a jak moc jsem se na něm stala závislá. Zachumlala jsem se víc do deky a začala brečet jako puberťačka, které dal kluk kopačky, potom co se s ní vyspal. 

Jak to jenom mohl udělat. Nakonec stejně podlehl svojí matce. Teď bude mít jistě už novou holku, která rodičům bude vyhovovat. Nadechla jsem se a vydechla. Bylo pro mě těžké usnout, ale nakonec se podařilo. 

...

Uběhly dva týdny. Začala jsem se uklidňovat a moje velké odreagování byla moje práce. Pracovala jsem od půl osmé ráno do jedenácti večer. Zbytek dne jsem spala a nebo seděla na zahradě. Když bylo světlo, četla jsem si, když byla tma, dívala jsem se na hvězdy nebo na ohňostroj. 

Teď jsem seděla v kanceláři a cítila se ještě hůř než předchozí dny. Mám to říct nebo nemám, a i kdyby tak komu? Nemůžu přece dopadnout jako sestra. 

Udělala jsem si kafe a z pracovního telefonu vytočila Davidovo číslo. Potřebovala jsem ho slyšet alespoň chvíli. Za tu dobu, co se známe, dokážu i podle hlasu poznat, jak se právě cítí. 

,,Přejete si." I když byly dvě hodiny odpoledne zněl vyčerpaně. ,,Přejete si." Zopakoval hlasitěji. ,,Na takové žerty nemám náladu, otravujte mě, až budu z nemocnice." Zavrčel a zavěsil. Z nějakého důvodu nebyl šťastný. 

A skutečně měla Erika pravdu, leží v nemocnici. Doufala jsem, že to není pravda, ale asi je. No, co se dá dělat. Vypila jsem kafe a pustila se zpět do práce. Ani práce mě už nedokázala odreagovat. 

Skončila jsem v deset a nasedla do auta. Sestra ví, že se vždycky vracím pozdě, pokud budu mít štěstí, nevšimne si, že dneska nebudu doma. Ale musím někam zajet, pokud budu mít štěstí, dorazím do Palerma v pět hodin ráno. Budu mít čas  jít k doktorovi a navštívit Davida. 

...

Nádech a výdech. Vkročila jsem do jeho nemocničního pokoje. ležel na posteli a něco si četl. Na očích měl brýle na dalekozrakost. vzhlédl od papíru a ztuhl. ,,Ahoj." Usmála jsem se. ,,Slyšela jsem, že si měl nehodu. Tak jsem se přišla zeptat, jak ti je." Sedla jsem si na židli vedle něj. ,,Je mi líto, jak se to mezi námi stálo." 

Zamračil se, což dělá vždy, když nechápe, co se kolem něho děje. ,,Takže... Jsme v pohodě" Zeptal se. 

Přikývla jsem a usmála se na něj. třeba by se dal zachránit alespoň náš přátelství vztah, i když to bude těžké. ,,A jak se vlastně cítíš?" Podívala jsem se na něj. Kromě zlomené ruky a modřiny pod levým okem, jsem si ničeho nevšimla. 

,,V pohodě. Jenom škoda, že mi vzali řidičák." Povzdechl si. ,,Neměl jsem pít." 

,,To asi ne." Zamračila jsem se. Kolikrát jsem mu říkala, ať za volantem nepije. ,,To bude těžké, dostat se někam." 

,,To asi jo." Začala jsem být nervózní. Nemyslím si, že bychom mohli udržet přátelský vztah po tom všem, co jsme spolu prožili. ,,Asi bych už měla jít." Vstala jsem ze židle. ,,Měl bys odpočívat a já tě nechci rušit od práce." Ukázala jsem na desky, které měl položené v klíně. 

,,Uvidíme se?" Zeptal se, když jsem byla už skoro na odchodu. 

,,Nevím, jestli by pro tebe bylo dobré, stýkat se s někým, kdo pro tebe není dost dobrý," řekla jsem a odešla jsem. Sedla jsem si do auta a přemýšlela. Nakonec jsem mu to neřekla. No co. Asi to bude lepší. 

Zasunula jsem klíčky do zapalování a nastartovala auto. Rozjela jsem se směrem k Erico do mé kanceláře. 

...

O pět dní

Seděla jsem na zahradě a četla si. Už jsem Davida dostala skoro z hlavy. Chtěla jsem mu zavolat, jak se mu daří, ale rychle jsem si to rozmyslela. Ničemu bych tím nepomohla. 

Dneska jsem se chtěla jít projít za město. Do tašky přes rameno jsem si dala láhev vody s mobilem a jídlem. Vyrazila jsem ve tři odpoledne, kdy už sluníčko tolik neprahne. 

Došla jsem až k řece, kde jsem se rozhodla si odpočinout. Sedla jsem si na jeden kámen a dala si svačinu. Jedla jsem chleba s máslem a rajčaty, když jsem slyšela hluk. Otočila jsem se za hlukem. Nejdřív jsem si myslela, že je to zvíře, dokud jsem si nevšimla vysoké postavy za stromem. 

Když si všiml mého pohledu přišel blíž. ,,Davide, co tady děláš?" Zalapala jsem po dechu. 

,,Hledal jsem tě doma, ale tvoje neteř mi řekla, že si se šla projít. Zbytek jsem si domyslel." 

,,Kdo tě přivezl. Nemáš řidičák a se zlomenou rukou se těžko řídí." Konstatovala jsem. Sedl si na kámen vedle mě a díval se na hladinu vody. 

,,Táta sem jel za ,,prací", tak mě tady vyhodil." 

,,A proč si přišel?" Dívala jsem se na něj, zatímco on hypnotizoval vodní hladinu. 

,,Miluji tě," řekl. Ztuhla jsem. ,,Myslím to vážně, byla to chyba." 

,,Tak proč jsi řekl, že pro tebe nejsem ta pravá?" Pokrčil rameny. ,,Neuděl jsem zkoušky, matka mi každým pohledem vyčítá moje činy a někdo mi anonymně napsal, že se tady stýkáš s někým jiným." 

,,Takže si byl vytočený." Povzdechla jsem si. ,,Sakra, ty jsi idiot," řekla jsem a přitáhla si ho k polibku. 

,,Tak rychlé odpouštět dokážeš jenom ty." Ten jeho úsměv. Povzdechla jsem si. Teď mě ale něco napadlo. 

,,Musím ti něco..." Přerušili mě jeho rty na těch mých. ,,Da-vi-de,..." Šeptala jsem mezi polibky.

,,Teď ne," řekl a začal mě líbat na krk. Vzdychla jsem, ale rychle jsem ho od sebe odtáhla. 

,,Je to důležité." Trochu se zamračil, ale přikývl. Ani já jsem nechtěla přerušit tok našich citů. ,,Jsem těhotná." 

Vytřeštil na mě oči. ,,Ty... My... Se mnou." Byl roztomilý, když koktal. Přikývla jsem. Čekala jsem na další reakci. Byla jsem zvědavá, jestli bude zlý nebo hodný. 

Objal mě pevně kolem ramen a zašeptal mi do ucha: ,,Vezmeš si mě?" Do oči mi vytryskly slzy. ,,Ano." Zachraptěla jsem. 

,,Postarám se o vás oba, slibuji."