JEDNO SETKÁNÍ ZMĚNÍ CELÝ ŽIVOT

8 KAPITOLA

"Vstávej, Eriko," zatřásla se mnou v noci mamka. Koukla jsem se na budík. 2:07 ráno. 

"Co se děje, mami?" zeptala jsem se rozespale a mnula si oči. 

"Tvůj otec se po dvou dnech konečně ukázal. Prý byl v Japonsku a neměl čas nás kontaktovat. Ale už toho mám dost. Tohle udělal už dvakrát, když ti byl rok a pak pět. Tentokrát už toho mám ale dost. Stěhujeme se. Rachel má a sbaleno a ty mi pojď pomoc si taky sbalit. Tady tě rozhodně nenechám s nespolehlivým otcem a jeho matkou, která je taky už pár hodin pryč," rozčilovala se mamka. Měla zarudlé oči a balila hodně rychle. 

Ještě jsem se plně neprobrala, takže až teď jsem si začínala uvědomovat situaci. "Vy se rozvádíte?" zeptala jsem se a doufala, že ne. 

"Ještě ne, ale zítra podám žádost o rozvod. Zatím budeme bydlet v domě po mých rodičích. Štěstí, že jsem ho tenkrát nechtěla prodat," řekla a dál házela moje věci do kufrů. 

Rychle jsem vstala a oblékla se. "Chápu," řekla jsem smutně a naházela na sebe bílé tričko, černé kalhoty a růžovou mikinu. Pomohla jsem matce a tetě, a samozřejmě sobě, s kufry. Teta měla svoje auto a jela napřed, zatím co mamka šla pro klíčky od svého. Nevím, kde přesně prarodiče bydleli, ale vím, že to bylo tak sto nebo sto deset kilometrů od Palerma. 

Teď jsem se musela na čas rozloučit s Palermem a přijmout fakt, že pokud budu chtít zůstat v Palermu, budu s otcem a moje mamka se znova zhroutí. Když zůstanu u matky, budu muset opustit školu, nepojedu do Anglie, nejspíš nepojedu do Anglie a ztratím všechny kamarády. Navíc zlomím tátovi srdce, protože ho jeho dcera opustí a nejspíš babičku už taky dlouho neuvidím. 

---

Za asi tak hodinu a půl jsme byli na místě. Ve městečku jménem Erico 102 kilometr od Palerma. Není to zase tak daleko, abych tam občas mohla jet, ale je to až moc daleko do školy. I když bych mohla být na koleji. Přece jenom na tuhle školu, nejlepší školu na Sicílii, chodí nejlepší děcka z celé Sicílie a většina z nich bydlí na koleji. Možná, kdybych se zeptala mamky, mohla by mi to dovolit. 

Ale na to je čas. Je teprve druhý, vlastně už třetí, den prázdnin. Nebylo to špatné místo. Docela se mi tady líbilo. Byla tady i pláž a moře. Není divu, když jsme celou dobu jeli kolem pobřeží. Úžasné místo. Možná se mi tady bude líbit, ale chtěla bych se mamky zeptat na tu kolej. 

---

Sedla jsem si na postel ve svém novém pokoji, když mi přišla SMS na mobil. Nemáš dneska čas? Co třeba v 11 v parku?  Promiň Sophie. Promiň, ale jsem mimo město. Možná, až se vrátím.  Odpověď přišla téměř bleskově a pro Sophii typická: Takže jsi na menší dovolené, co? Na rychlo jinak bys mi o tom řekla dříve. Tak nezapomeň hodně fotit, ať si mám co prohlížet, až se vrátíte. 

Dům byl obrovský, mnohem větší než v Palermu. Líbil se mi styl, jakým měla babička zařízenou kuchyni a barvy stěn v celém domě. Tenhle dům byl jako splněný sen. Škoda, že jsem prarodiče nikdy neviděla. Tolik mě nenáviděli, že jsem se narodila jejich dcerušce. Mámě bylo devatenáct, když jsem se narodila a otci sotva dvacet jedna. Oba dodělávali školu, takže se o mě starala otcova matka po smrti jejího muže. Měla ze mě vždycky radost, ale o rodičích mé matky se toho tolik říct nedalo. 

Stoupla jsem si z postele a šla si stoupnou na balkón. Chtěla jsem si prohlédnout celé Erico. Třeba mám po tomhle městě jméno. Erika a Erico. Z mého snění mě vyrušila křeč. Motala se mi hlava a já padala. Po dopadu na zem jsem omdlela. 

---

Probudila jsem se v nemocničním pokoji v posteli. V křesle seděla moje mamka a spala. Asi usnula čekáním, až se probudím. Do pokoje přišla zdravotní sestra a vyptávala se mě na různé věci - co jsem za posledních dvacet čtyři hodin jedla, jaké prášky beru, atd. Pak přišli otázky typu: Nebolí vás nic? Je vám dobře? Potřebujete něco? Píchá vás někde? Cítíte křeče? 

Sestra odešla a moje mamka se začínala probouzet. Taky ta sestra nemusela tolik křičet, když viděla, že tady někdo spí. 

Vyskočila z křesla a objala mě. ,,Jsi v pořádku moje malá holčičko?" 

,,Nic mi není. Co se vlastně stalo?" mamka nic neřekla. Řekla, že mi udělali některá vyšetření a krev poslali do laboratoře. Po obědě přišel doktor s výsledky. 

,,Nemyslím si, že to je zas tak hrozné, ale mohla jste dopadnout i líp nebo hůř," začal doktor. ,,Máte leukémii, což je jak známo nádorové onemocnění, která vycházejí z krvetvorné tkáně a z lymfatických uzlin." Taky to mohl říct trochu mileji. 

 Po dlouhé době nová část. Tak snad vás nezklamu. 

+ 

Nová povídka, FF na Diabolik Lovers, je teď na mém profilu pod jménem ,Tajemství temné princezny.' Pokud budete mít zájem, mrkněte se na ní.