JEDNO SETKÁNÍ ZMĚNÍ CELÝ ŽIVOT

6 KAPITOLA

"Dobrý den, pane učiteli, chtěl jste se mnou mluvit?" zeptala jsem se pana Harolda hned, co jsem vkročila do třídy. 

"Posaďte se, prosím," řekl a pokynul k židli v první řadě. "Vaše seminární práce byla úžasná. Byla tak skvělá, že jsem myslel, že jste jí okopírovala. Nicméně se zjistilo, že nikdo nic takového ještě nikdy nenapsal. Jste úplně na jiné úrovni než vaši spolužáci. Nejdříve mě napadlo, že vás nechám přeskočit pár ročník, ale myslím, že do téhle třídy patříte."

"Děkuji pane, ale nechápu, kam tím míříte."

"Na podzim jsou pobyty žáků v zahraničí po celém světě sponzorované naší školou. A jelikož jste tak dobrá v anglické literatuře a určitě vám nebudou chybět dva měsíce bez školy, navrhl jsem vás na dvou měsíčním pobytu v Anglii. Prohlédnete si téměř celou Anglii a jelikož je to na dva měsíce, budete mít více informací a lepší péči než vaši spolužáci. A také jsem slyšel do vašich rodičů, že výlet do Anglie je váš splněný sen, takže pokud budete chtít, můžete tam jet."

"To by bylo skvělé."

"Samozřejmě nepojedete sama. Pojede s vámi Lilith Whiteová jako druhá nejlepší žákyně v mé třídě, Alice Moodová jako trest, Jake Mortenes jako nejlepší zástupce chlapců, Sophie Michaelová jako nejlepší jazykářka ve svém ročníku a Herbert Mortenes jako jeden z nejlepších studentů z vyššího ročníku. Máte na rozmyšlení do zítřka. A tady je vaše seminární práce a informace o pobytu" podal mi pár papírů ze stolu. "Na shledanou, slečno Barlowová." 

"Na shledanou, řekla jsem a vyběhla ze třídy. Byla jsem hodně šťastná. Nejenom, že pojedu do Anglie a uvidím ho, ale pojedou i moji přátelé. Nicméně je zde jeden háček a tím je Alice Moodová. Třeba bude mít spalničky nebo nějakou jinou nemoc. 

"Ahoj, Rachel, nevíš kde je máma?" zeptala jsem se tety hned jak jsem vešla do domu. 

"Je ve své kanceláři nahoře. Myslím, že má zrovna klienta. Nechceš si dít zatím třeba čokoládu?"

"Přejela jsi z hořkého na sladké?" 

"Ne, ale dneska si to zasloužím. Víš byla jsem na tom pohovoru a ty návrhy, co se ti líbili je velice zaujali a mám tu práci. Je to skvělý pocit," hodně jsem to tetě přála. Vím, že pracovala dost tvrdě a zasloužila si to. 

"To je super. Dneska je asi šťastný den," usmála jsem se a napila se sladké horké tekutiny v mém hrnečku. 

"Copak se stalo? Něco zásadního?" 

"Byla jsem vybrána na dvou měsíční pobyt v Anglii. A pojedou tam se mnou i moji přátelé ze školy, takže to bude úžasná zkušenost."

"To bych řekla. A je veliká šance, že zase uvidíš svého pohádkového prince," ušklíbla se teta a já se musela taky usmát. "O jaké měsíce by se jednalo?"

"O říjen a listopad. I když nevím, proč zrovna tyto měsíce."

"Já taky ne. Nicméně, když už jsme u tvého prince z pohádky. Něco jsi dostala a i když jsem to nečetla, myslím, že je to od něj," teta šla za roh a přinesla kytici rudých růží a mě se okamžitě rozzářily oči. 

"Ty jsou překrásné. Nenecháme je tady v kuchyni v té prázdné váze?" zeptala jsem se tety. 

"Ne. Dám ti je do pokoje a ty si zatím přečti tohle," podala mi obálku a spěchala s růžemi nahoru. Otevřela jsem vzkaz a četla: 

"Drahá Eriko, 

hodně dlouho jsem přemýšlel nad tím, jaká je tvoje nejoblíbenější barva. Prve mě napadla červená, protože si jí měla tenkrát na sobě a je to barva tvé oblíbené květiny. Pak mě ale napadlo něco jiného, když je to tolik těžké, nebude to těžká barva. Ale barva, která je tak jednoduchá a primitivní, že člověka ani nenapadne, když jí má celý den na očích. Barva, která se ti líbí, je jedinečná jako ty, ale přece jí je všude dost. Barva moří a barva nebe. Barva, která se líbí nejkrásnější dámě v mém životě je modrá. Pokud se pletu, tak si tě nezasloužím a nejsem tak všímavý a ohleduplný člověk, jak jsi mě sama nazvala.