Smečka

I.

,,Vlci byli hubeni, lidé byli vyděšení." Pološeptem četla Raven. ,,Promiňte, " Oslovila ji knihovnice ,,ale knihovna se už bude zavírat." Raven kývla. ,,Mohla bych si prosím půjčit tuhle knížku domů?"
O chvíli později odcházela Raven spokojeně z knihovny. V batohu, co měla na zádech si nesla velice tlustou knihu. Rychlým krokem dorazila ke svému bytu. Odemkla a vešla. K večeři si uvařila těstoviny s mletým masem. A čaj. Spokojeně se uvelebila v křesle a zapnula televizi, ve které zrovna běžely zprávy. Po chvíli ji to přestalo bavit. Svoji práci do školy už měla napsanou, uklizeno bylo. A tak Raven vzala knihu z knihovny a začetla se do ní. Odjakživa jí přitahovalo tajemno a to, že žila v nemystičtějším místě v Anglii, tomu jen napomáhalo. Za tímto klidným městečkem se totiž nacházely lesy. Lesy, o kterých nikdo nic nevěděl. Raven o nich ale měla vlastní teorii. Podle ní v nich žila Smečka, o které taky hledala informace, kde se dalo. Knihovny, archivy, jakékoliv spisy či poznámky. Z přemýšlení nad knihou Raven vytrhl mobil. Rychle ho zvedla. ,,Jacei?" ,,Čau Raven." ,,Co chceš?" ,,Co jsme měli za úkol?" ,,Proč voláš mně?" ,,Thomas, Peter, Amanda, Kyle, Evelyn ani Luke nevěděli." ,,Skoro půlka třídy... A co tvá přítelkyně?" ,,Má vyplej mobil." Ještě aby se tak něco stalo. ,,Dobře, za úkol bylo napsat pojednání o tom..." ,,Čem?" ,,To... Vylosovali jsme si přece každý nějáký problém!" ,,Cože? Co?" ,,No sepsat jak bychom to řešili, léčili, co to může být za nemoc a tak. Tři stránky minimum." ,,A ty máš?" ,,Pět. Měj se." Típla to. Povzdychla si a koukla na hodiny. ,,Deset hodin?!" Vykulila oči. ,,Jace to bude psát nejmíň do půlnoci. Pokud to vůbec najde." Zasmála se. O dvacet minut později už usínala.