Smečka

VI.

,,Jacei? Vypadáš dneska strašně přepadle. Co se stalo?" Až na to, že budu muset odejít, nic vážného, chtělo se mu odpovědět. ,,Já... Nevím jak ti to říct." ,,Jacei." Objala ho. ,,Mně můžeš říct cokoliv." ,,Tvá kamarádka..." ,,Raven?" ,,Ano ta... Zajímá se o Smečku." Luca kývla. ,,Je to pravda. A já jsem jedním z nich." Rukou si vyndal přívěšek zpod roláku. Luca vykulila oči. ,,Jacei?! Ty jsi?" ,,Ano. A musím odejít." ,,Proč?" ,,Raven je jednou z nás. V Packerville už není nikdo, musíme jinam." ,,Takže se musíme rozejít?" Zašeptala Luca. Jace neodpověděl. Luca se k němu přitiskla. ,,Můžu jít s tebou?" Vydechla. ,,Nejsi Potomek..." ,,Je nějáká jiná možnost? Pokud ano, chci jí využít. I s rizikem... Toho že umřu." ,,Takhle nesmíš-" ,,Jacei! Jsi moje všechno! Rodinu nemám, jediný kdo mi zbyl jsi ty!" ,,Je tu jedna možnost." Připustil. ,,V žilách nám koluje jiná krev, ale kdyby... Víš co je pokrevní bratrství?" ,,Jako indiáni?" ,,Jo. Jednou jsem o tom četl. Ale nesmíme se říznout noži. Musím tě kousnout ve vlčí podobě." Luca zavřela oči. Chvíli cosi mumlala a pak se zhluboka nadechla. Její jasně zelené oči se zabodly do jeho tmavěmodrých. ,,Beru." Jace zalapal po dechu. ,,Jak se teda jmenuješ?" ,,Jack." Zavřel oči. Lucu oslepilo světlo a pak před ní stál hoch s tmavěmodročernými vlasy. Byl dost svalnatý. ,,Jace-Jacku?" ,,Jsem to já." Jeho hlas byl pořád stejný. ,,Jsi. Máš stejné oči. Ty bych si nikdy nespletla." Zasmála se potichu Luca. Pak se ho chytla za ruku a vyšli do deště. Opustila svůj život. Opustila všechny lidi, co zná. Těch bylo dost. A to bylo špatně.