Lady?? (Pokračování Princess??[DOKONČENO])

Chtěl jsem ti něco říct...

°Ráno, Marinette°

Už je to měsíc od toho, co mně Kocour pohodil jako hadr. Za tu dobu jsem zjistila, že Kocour je vlastně Adrien... Vlastně, není to ani tak zvláštní, když se nad tím zpětně zamyslím. Adrien se se mnou nebaví, pochopitelně. Docela mě to mrzí. Přeci jsem na to měla právo! Celý měsíc jsem musela vydržet bez Kocourových romantických řečí, které mě vždycky dokázaly rozteknout. Dnes už snad čekat nebudu. Chtěla jsem počkat tak měsíc, aby Kocour už nemiloval mě jako Marinette a aby měl hlavu od holek úplně vyčištěnou. Teda, až na mě jako Berušku. Vždycky, když jsme bojovali proti Lišajovi, nepatrně jsem se ho držela za ruce a byla u jeho hlavy co nejblíž. Určitě myslí jen na Berušku...
Šla jsem se rychle připravit do školy. Poslední dobou vstávám dřív, musím totiž dohlížet na Adriena. Nechci, aby se nějaká holka plazila kolem něj... Už jsem vyrážela do školy, když v tu ránu vidím něco na obloze. To je můj taťka?! Lišaj ho posedl akumou! Běžela jsem zase domů a tam se proměnila v Berušku. Už tam byl můj Kocourek a bojoval s tátou. Přišlo mi to vtipné. Můj nastávající bojuje s mým tátou, asi mě táta nechce Kocourovi vydat.
„Ráda tě vidím, Kocoure." Pozdravila jsem ho a zastavila šlehačkovou ránu, mířenou na mě. Byla vážně dobrá...
„Já tebe taky, Broučínko." Jo, určitě mě miluje. Tátu jsme porazili lehce, tak za 5 minut.
„Beruško? Můžeš pro mě něco udělat?" Zeptal se Kocour.
„Pro tebe vždycky." Přiblížila jsem se k němu blíž.
„Buď dneska večer u Eifellovky. Přesně v 22:00." Ještě řekl Kocour a zmizel ke škole. Já jsem šla hned po něm. Byla jsem strašně šťastná. Možná se ani nebudu muset snažit Kocoura získat, když po mě vyjel sám. Ve škole jsem si sedla do lavice a pozorovala Adriena. Bylo mi z toho, že se se mnou nebaví smutno. Teď bych to ale neměla řešit.

°Adrien°

Marinette se na mě zase dívala. Od toho, co jsem se s ní rozešel, se na mě dívá pořád. Něco k ní pořád cítím ale už jí nechci. Teď budu mít Berušku, jsem si tím jistý. Otočil jsem se k Ninovi a povídal si s ním. Pak mě někdo objal zezadu. Byla to Chloé, kdo jiný, že?
„Ahoj Adrienku. Dneska si mě ani nepozdravil..." Objímala mě dále Chloé.
„Možná, že jsem to tak chtěl." Trochu jsem zarazil Chloé. Pak jsem jí odstrčil a dál se věnoval Ninovi. Trochu zabručela, naštěstí si šla sednout zpátky do lavice. Po tomhle incidentu se ve škole celý den nic nestalo. Když škola skončila, odjel jsem limuzínou domů. V pokoji jsem ulehl do postele a usnul, abych vydržel s Beruškou aspoň do rána.

°Marinette°

Byla jsem docela nervózní. Co když se mě bude ptát, proč jsem poslední dobou tak divná?!? Tikki se mnou o tomhle moc nechce mluvit, připadá jí to špatné. Vlastně má pravdu ale... Přeci mě musí aspoň trochu chápat! Dneska byl pátek, nejlepší den na světě. Aspoň budu moct být s Kocourem dýl než v normální pracovní dny. Trochu jsem se snažila vyspat, abych načerpala sílu na večer, ale stejně to moc nešlo. Bylo přesně 21:45 a já se rozhodla vyrazit. Rychle jsem se transformovala a utíkala k Eifellovce. Přiběhla jsem o 5 minut dřív. Naštěstí už tu byl i Kocour.
„Ahoj Kocore." Přišla jsem k němu a cvrknula jsem mu do nosu.
„Ahoj Beruško. Jsem rád, že jsi přišla." Políbil mi ruku. Jenom jsem se usmála.
„Co budeme dělat?" Zeptala jsem se.
„Chtěl jsem ti něco říct..." Přiblížil se ke mě.
„Tak povídej." Přiblížila jsem se k němu taky.
„Víš Beruško já tě..." Nestihl to doříct, protože jsem ho políbila. Věděla jsem, co mi chce říct a už jsem nechtěla dále čekat.

Takže první část Lady?? máme tady. Líbilo se vám to? Doufám, že ano ☺

🐱Nell🐞