Lady?? (Pokračování Princess??[DOKONČENO])

Doufám, že nemyslíš Chloé

°Adrien°

Ve sprše jsem nad tím přemýšlel... Co jsem udělal špatně?! Je normální, že se moje holka naštve kvůli tomu, že už nemiluju svojí bejvalku?! Máte pravdu, není to normální...
Chtěl jsem si o tom popovídat s Plaggem, ale hned jak dostal camembert, šel spát. Ani nepoděkoval, ten pojídač sýra! Mám takový pocit, že se Beruška zbláznila. A nebo... Ne, to by nebylo možný! Marinette nemůže být Beruška! Nebo může? Radši už půjdu spát, přeci je ráno moudřejší večera, ne?

°Marinette°

Zmrzlina už byla v 5:38 snězená. Vlastně i roztopená, ale to mi nevadilo. Řeknu vám to takhle, pomohla mi v uklidnění ale ne ve váze. Věřím, že když si na ní stoupnu teď, váha ani nevydrží... Tikki si vzala sušenku a šla spát. O téhle věci se se mnou nechce bavit. Je pravda, že jí využívám, abych mohla být s Kocourem, ale ona to přece musí pochopit! Lásce přece neporučíš... Dnes mně nemusel budit budík, protože jsem od snězení zmrzliny nespala. Takže jsem nespala celou noc a místo toho jsem si pouštěla filmy. Oči mě takhle už dlouho nepálili...
Někdo otevřel poklop od mého pokoje. Mamka...
„Marinette vstá... Panebože, co se ti stalo?! Víš co, ve škole tě omluvím." Mamka radši zmizela. Měla k tomu zřejmě důvod, vypadala jsem jak zombie. Okamžitě jsem si lehla do postele a šla spát. Tikki se mé spaní zřejmě moc nepozdávalo, pořád do mě dloubala a chtěla, abych vstávala. To už ale bylo pozdě.

°Adrien°

Otevřel jsem dveře a uviděl Chloé. Poslední dobou je ještě vlezlejší než obvykle. Rychle jsem tedy šel za Ninem a prchal s ním do třídy. Chloé mě a Nina spozorovala u dveří. No super, teď už se jí nevyhnu. Okamžitě si to ke mě nakráčela.
„Ahoj Adrienku, čekala jsem na tebe venku." Objímala mě jak nejvíc mohla. Nino mě naštěstí zachránil.
„Díky brácho." Poděkoval jsem. Vypadal docela nervózně, poplácal jsem mu přátelský po zádech, aby nebyl smutný.
„Myslíš, že by se mnou někam šla?" Zeptal se mě. O kom to sakra mluvil? „Kdo? Doufám, že nemyslíš Chloé." Vykulil jsem na něj oči. Nino se zase začal smát.
„Chloé?! S tou zmalovanou žábou bych nikam doprovolně nešel... Já mluvím o Alyi." Vysvětlil.
„Vždyť spolu chodíte! Ta o nějakém kinu s tebou zatím jen sní. Je jasné, že s tebou půjde kamkoliv!" Povzbudil jsem ho. Najednou přišla Alya.
„Ahojte kluci." Zdravila udýchaně z běhu.
„Ahoj." Pozdravil jsem a čekal na odpověď Nina. Kopnul jsem ho do holeně.
„Čus, bus, autobus." Zpanikařil. Plácnul jsem se rukou do obličeje. Měl jí pozdravit nějak normálně, ne jak pětiletý dítě.
„Adriene, na slovíčko." Odtáhla si mě Alya bokem.
„Tak za 1. Nevíš, kde je Marinette? Za 2. Co se mu stalo?! A za 3. Nemluvil náhodou o mě?!" Zeptala se mě s nadějí v hlase. Proč se mě ptá na Marinette?!
„Nino tě chce někam pozvat ale bojí se, že ho odmítneš,ikdyž nechápu proč, když spolu chodíte... O Marinette opravdu nevím a Nino o tobě mluví pořád,samozřejmě." Usmál jsem se. Alya jen přikývla a šla za Ninem.
„To víš, že s tebou půjdu kamkoliv, ty můj čumáčku." Cvrnkla ho do nosu, chytla za ruku a dotáhla do třídy. Super, teď budu celý den sám.
„Adrienku!!!" Křičela Chloé jako pomanutá. Utekl jsem na záchody. Potkal jsem tam zrovna Kima.
„Kime? Potřebuju se zbavit Chloé, pomůžeš mi nějak?" Kim jen přikývnul a já běžel na záchod. Sednul jsem si na něj a mlčel.
„Chudáku... Tohle by můj camembert nikdy neudělal." Vyletěl Plagg z mé kapsy.
„Plaggu, schovej se!" Okřikl jsem ho potichu. Pak už zalezl do mé košile.

Dneska se mi zdá, že je kapitola nějaká krátká. No tak doufám, že jste si jí aspoň trochu užili...

🐱Nell🐞