Lady?? (Pokračování Princess??[DOKONČENO])

Ja-Jak to víš?!

°Adrien°

Seděl jsem si jen tak na záchodě a čekal, až se jí Kim konečně zbaví. Co tam s ní k sakru dělal?! Vyšel jsem ze záchodů. Nikdo tam nebyl. Podíval jsem se na hodiny. Před 20 minutami začala hodina?!?!?! Rychle jsem běžel do třídy. Nikdo tam ale nebyl. Běžel jsem do ředitelny. Zase nikdo?! Asi někde začal řádit akuma. Běžel jsem zpátky na záchod a transformoval jsem se. Dneska jenom běžím...
Vyběhnu ven. Beruška už vypouští akumu. To jsem jako všechno propásl?! Sakra...
„Dnes uděluji ředitelské volno." Řekl ještě pan ředitel a šel do školy. Všichni si šli pro věci a utíkali rychle pryč ze školy.
„Ahoj miláčku." Řekl jsem jak nějaký ženatý čtyřicetiletý chlap své ženě.
„Ahoj Kocoure, pokud mě omluvíš, už běžím domů, jsem strašně unavená a mám poslední tečku. Tak zatím." Hodila svým yo-yem o střechu pekárny a zmizela. Něco ve mě mi říkalo, že mám běžet za ní. Tak jsem teda běžel. Pak jsem ale Berušku stratil. Najednou uvidím růžové světlo z Marinettina pokoje. Dopadl jsem na její balkón a pozoroval, co se děje. Růžové světlo ustálo. Marinette byla ke mě otočená zády a tak ani nepostřehla, že jí pozoruju. Najednou se nad její hlavou objevila červená věc v podobě Plagga. To nemůže být možný!!!! Ne, ne, ne, ne, ne, ne!!!!
Proto byla tak smutná, když jsem řekl, že si s ní nezatančím! Kvůli mě udělala tohle! A já? Jako sobec a idiot jsem se zamiloval do Berušky. Já... Musím jít za ní!

°Marinette°

Chtěla jsem si jít lehnout. Po včerejší noci a dnešním bojování jsem strašně unavená. Najednou někdo otevřel okno. Nikdo ale nevyšel. Šla jsem se tedy podívat na balkón. Kocour???
„Co ty tady Kocoure? Nebo spíš Adriene?" Divila jsem se jeho příchodu.
„Přišel jsem navštívit svou princeznu nebo spíš mou Broučínku?" Zůstala jsem stát s vykulenýma očima. Jak se to dozvěděl?!
„Ja-Jak to víš?!" Rozpačitě jsem se zeptala.
„Řekněme, že jsem zlobivá kočička a dívám se do oken cizím slečnám." Tak takhle to je...
„Takže už se na mě nezlobíš?" Docela blbá otázka, když mě oslovil princeznou. Chytil mě oběma rukama pod hlavou. Dívali jsme si do očí.

„Víš já-já..." Nedokončil svou větu, protože mě políbil. On to snad nikdy neřekne...

„Myslela jsem, že mě budeš nenávidět. Sám si říkal, že mě nemiluješ." Protestovala jsem. Otočil si mě k sobě zpátky.
„Řekl jsem to proto, aby ses neurazila. Nerad bych přišel i o Berušku." Pohladil mě lehce po tváří. Strhla jsem mu prsten a pak mu ho zase dala. Zjevil se přede mnou Adrien.
„Kde je Tikki?" Zeptal se Plagg.
„Je dole v mém pokoji." Odpověděla jsem mu. Rozletěl se za ní. Jen tak jsme stáli na balkóně. Když jsem chtěla jít pro deku, Adrien mi zaterasil cestu. Své ruce si dal na můj zadek. Nechápavě jsem se na něho podívala.

„Miluješ mě nebo Berušku?" Zeptala jsem se, abych přerušila ticho. Tato otázka ve mě dlouho dřímala.
„Miluju vás obě, protože i Beruška a i Marinette jsi ty." Políbil mě. Své ruky chtěl přesunout na mé boky, jeho ruce jsem však zastavila.

Dlouho jsme se líbali. Lidé venku se na nás zamilovaně dívali. Všechno bylo úžasné... Tak, jak jsem si to vysnila.
„Až budeme dospělí, vezmeme se. Budeme mít kupu dětí a zestárneme spolu. A všechno bude jako v pohádce." Oznamoval Adrien. Začala jsem radostí pištět. On si mě chce vzít!!!!!
„Já tě miluju." Rozkřičela jsem se na celou Paříž. Najednou mě zvednul. Začala jsem ječet...

I po tomhle má dobrá nálada nezmizela. Jsem tak šťastná a už navždy budu...

Tak tady je zakončení 😔☺
Mám udělat ještě nějaký epilog? Bavil vás tenhle příběh? A těšíte se na další knížku? Ozvěte se do komentářů 😘☺

🐱Nell🐞