Lady?? (Pokračování Princess??[DOKONČENO])

Mám nápad

°Adrien°

Začínám být nervózní... Co jí mám po tomhle všem říct? Proč musela přijít v takovou blbou chvíli. Spláchnu po sobě, umyju si ruce a jdu za ní. Ještě pořád se směje, ale když přijdu já, smát se přestane.
„Zdravím, My Lady." Políbím její ruku.
„Já zdravím vás, Kocourku. Máte dnes nějaké povinnosti?" Ukloní se mi.
„Dnes mám jen jednu povinnost... Věnovat se vám, slečno." Políbil jsem jí na čelo.
„Plaggu, drápky!" Rozkázal jsem Plaggovi a on se vsunul do mého prstenu.
„Takhle tě mám radši." Políbila mě. Já se ale od ní nemohl odtrhnout. Své ruky jsem jí dal kolem pasu a ona mi je obmotala kolem krku.

Pak to ale ukončila.
„Co budeme dělat?" Zeptala se mě.
„Mám nápad." Šel jsem ke svému rádiu a zapnul muziku. „Smím prosit?" Zeptal jsem se, ikdyž jsem odpověď znal.
„Jistě." Řekla jen a začala tančit.

„Mám nápad!" Řekla po chvíli.
„Tak ho předveď." Pustil jsem jí. Vzala mé rádio a usmívala se na mě.
„Následujte mě, pane." Ukázala na okno a běžela po střechách. Běžel jsem za ní, ikdyž jsem jí někdy ani nestíhal. Doběhla k parku a tam pustila hudbu. Začali jsme tančit a lidé v parku se k nám postupně přidávali. Byla to nádherná podívaná.
°Beruška°

Něco tak krásného jsem ještě neviděla. Všichni se smáli a tančili k tomu. Lidé odložili svou práci a šli si zatančit. Pak mě napadlo, vyměňovat páry. Chvíli jsem tančila s nějakým staříkem, potom s nějakým klukem a dokonce i s tátou. Asi tak po půl hodině jsem se dostala zpátky za Kocourem. Potom jsem vzala rádio a nesla ho zpátky k Adrienovi domů.
„Skvělí nápad, Broučínko." Políbil mě na líčko.
„Díky Kocourku. Mám jednu otázku, můžu ti jí říct?" Tvářila jsem se jakoby se nic nestalo. Vlastně se nic nestalo, ale celou dobu co jsme tančili, jsem přemýšlela jen nad tím, jestli by si se mnou jako s Marinette zatančil.
„Ty můžeš vždycky." Dal mi pusu na druhé líčko.
„Kdyby tam byla Marinette, zatančil by sis s ní? Myslím, jestli by sis s ní zatančil doprovolně." Otočila jsem se k němu zády. On si mě ale otočil zpět.
„Asi ne. Myslím, že ani ona by nechtěla. Proč se na to ptáš?" Zarazila mě jeho otázka.
„Jen tak... A kdyby chtěla, zatančil by sis s ní?" Naváhala jsem se odpovědi.

°Adrien°

K čemu to potřebuje vědět?! Chce to vybreptat Marinette nebo se chce ujistit, že už jí nemiluju. Já ale sám nevím, jestli jí ještě pořád nemiluju. Bylo to s ní tak krásný, jedinečný... Ale ona mně zradila! Takže odpověď zní ne!
„Ne, nezatančil. Přece bych neopouštěl svou krásnou dámu." Řekl jsem po dlouhé pauze.
„Takže... Už jí nemiluješ?" Její hlas se v tu chvíli zlomil. Sakra, co to s ní je?!?!
„Miluju jen tebe." Objal jsem jí. Ona mé ruce ale odtrhla.
„Už musím jít." Utírala si své slzy. Potom odešla oknem. Chtěl jsem jít za ní, ale něco mi říkalo, že už je doma. Odtransformoval jsem se a šel si dát sprchu.

°Marinette°

On mě nemiluje! To je snad špatný sen! Až zjistí, kdo je za maskou, bude mě chtít zabít!! Bože, co mě to zas napadlo!! Odtransformovala jsem se a lehla do peřin. Šla jsem si koupit ještě velkou krabici zmrzliny a šla zase domů. Vzala jsem si největší lžíci, co máme doma a začala jíst. Tohle mi snad pomůže...

Dneska kratší kapitola, ale doufám, že to nevadí 😄😏😕

🐱Nell🐞