Probudila jsem se. Nemohla jsem se rozkoukat. Slyšela jsem pípání nějakých přístrojů. Konečně jsem se rozkoukala. Lezim. V posteli. V nemocnici. Třeští mi hlava. Nic si nepamatuji. Chci se zvednout a posadit se. Ale syknu bolesti. Odkryla jsem peřinu a podívala se na svou nohu ...byla v sádře. Opatrně jsem se posadila i přes všechnu tu mizernou bolest.
Zavolala jsem na sestru. Byla tady v okamžiku.
,,Už jsi vzhůru. To jsem ráda."
,,Kde to jsem?!Co se stalo?" láme se mi hlas a začínám panikařit.
,,Mari, uklidni se. Měla jsi nehodu. Srazila tě motorka."
V tom jsem si vzpomněla na me rodiče a jejich nehodu...modlila jsem se aby to byl jen zlý sen.
,,Moji rodiče..."
,,Ano?"
,. Co je s nimi?"
,.Policie a paní Springová a její syn Alex Spring říkali, ze to vis a taky jsi díky teto informaci zde, v nemocnici. V nemocnici se sádrou, pohmožděnými žebry a s ozřesem mozku."
Rozbrečela jsem se. Strašně to bolelo. Bolela mne hlava ale pláč nešel zastavit. Omdlela jsem bolestí.
Po chvíli mne probrala sestra dala mi léky na uklidnění a já po chvíli usnula bezesnym spánkem bez bolesti a vzpomínek.
Další den jsem se vzbudila az kolem poledne. Sestra mi přinesla jídlo a nějaké léky...proti bolesti a uklidňovaci...
Sestra mk řekla, ze můj případ není úplně jednoduchý a ze budu muset v nemocnici zůstat delší dobu, ze nejméně měsíc.
ČTEŠ
Marilineth
Short StoryObyčejně neobyčejný život jedné dívky. Příběh o lásce, krvi, smrti, slzách, šikaně a anorexii. Inspirováno životy