Marilineth

Alexi, proč

V dětském domově jsem byla v pokoji ještě se dvěma děvčaty mého věku. Myslela jsem,ze bychom mohly byt kamarádky. Ale to byl omyl.
Jako téměř každému se jim oběma nelíbil můj emo styl. Nadavaly mi za to a jednou mi vyhazeli všechno oblečení ze skříně na zem a polily to plechovkou coca-coly, jen tak pro zábavu. Vychovatelce řekly, ze omylem žduchly do skříně s mým oblečením, na které byla otevřena plechovka coly. Vychovatelka věřila jim, protože já jsem byla v domově nová.

Uběhl strastiplný týden v domově a já už se těšila do školy na Alexe, ale bylo mi divné,ze za mnou ani jednou nepřišel a ani nezavolal....jen mi párkrát poslal SMS. Ale par dni už mi ani tu SMS neposlal, tak.jsem byla pořádně ve stresu.
Došla jsem do školy a začala se ohlížet po Alexovi a...a uviděla jsem ho. A v tu chvíli jsem chtěla jecet a křičet z plnych plic pres celou školu. Alex, má jediná láska, stál u skříněk a líbal se s mou spolužačkou. V hlavě mi.hucelo. Vytáhla jsem učebnici a hodila jsem ji po nich a s brekem utekla na záchodky .
Vrátila jsem se do třídy az na hodinu, az zazvonilo. Mela jsem rudé oči, ále bylo mi to jedno. Bylo mi jedno úplně vše.
Vesla jsem do třídy a bez pozdravu a pozvednuti očí jsem si sedla do lavice. Před mou lavici si.někdo stoupl. Ona. Ta se kterou se MŮJ Alex líbal, ta kvůli které mne nenavštívil v nemocnici,když mi bylo nejhůře v mém životě ,ta kvůli které mi ani nezavolal a prestal mi i psát.
řekla:
,,Marillyneth, toto sis zapomněla na chotbe." skodolibe se usmala a triskla s mou učebnici o lavici a odešla. Rozbrecela jsem se, nemohla jsem to udržet...tise jsem brecela cele vyučování. Samozřejmě si třída neodpustila jizlive poznámky. Bylo mi strasne.
Po vyučování jsem si počkala na Alexe, chtěla jsem si s ním promluvit.
Konečně vyšel ze školy, a držel se za ruku s tou holkou. Uvnitř mne pohled na ně dva zabíjel,ale navenek jsem nedala na sobě nic znát...to.co.jsem cítila prozrazovali snad jen me otekle oči .
,,Alexi..."zacala jsem a snažila jsem se nezhroutit se.
,,No...?"řekl otrávene a ani se mi nepodíval do oči.
,,Chci s tebou mluvit."
,,Není o čem. Je konec chápeš. Miluji ji a tebe už dlouho ne. Ji niluji už od te doby co jsem začal chodit s tebou. Ty jsi byla jen na to,aby ona začala žárlit a všimla si mne. Nemiloval jsem te nikdy. Jen ji. Je konec a není o čem mluvit. Jsi bezcenná pomůcka k mému štěstí, stačí ti to takto?!" řekl naprosto protivnym hlasem, téměř na mne křičel. Jak mluvil tak už jsem se neudržela a brecela jsem jako male dítě
....
Utíkala.jsem domu...do domova.