Dovolená

2. kapitola

Alex

Byla sobota ráno a já se s matkou rozhodl, že bychom si mohli udělat výlet do lesa. Matka samozřejmě s lehkým odporem souhlasila. Rychle jsme se naobědvali a šli jsme. Cestou jsme si povídali snad o všem možném, ale když nám došla slova jen jsem nadhodil téma, které se týkalo té naší dovolené. „Mami, kam vlastně pojedeme?" Předtím mi nic neřekla. Jen to, že se svým přítelem a jeho synem pojedeme na Filipíny, ale nějaký specifičtější popis mě už nečekal. Až teď jsem si na to nějak vzpomněl.

 „ Už jsem ti přeci říkala, že jedeme na Filipíny."odpověděla mi konečně na mou otázku po nekonečném čekání. „Já vím, že jedeme na Filipíny, ale nemáš pro mě nějaké bližší informace. Třeba do jakého města pojedeme? Nebo jak se jmenuje hotel ve kterém budeme nuceni být celé ty dva měsíce?" „No dobře no. Mělo to být sice překvapení, ale co s tebou mám dělat. Takže město kam pojedeme se jmenuje Manila, ale nebudeme přesně v tom městě nýbrž na nějaké jejich chatě, kterou vlastní." odpověděla mi a usmála se na mě.

„A on je ten tvůj přítel bohatej? Protože se mi zdá, že moc lidí nemá vlastní chatu pokud se tomu tak dá říkat. Já si myslím, že jak tam přijedeme tak se z té chaty nakonec stane nějaká obří a luxusní vila, která stála pořádnej balík peněz." „ No to je sice pravda, že je trochu bohatý, ale aspoň to bude hned u pláže a navíc nevypadáš, že by ti to nějak vadilo. Aspoň nebudeš moci slyšet jak si to nějaký pár rozdává. Však ty si pamatuješ co bylo na minulé dovolené. Že ano?"

„No bezva. Tohle si mi, ale připomínat nemusela. Ale ještě tam budeš ty a ten přítel. Takže uslyším vás." povzdychl jsem si. „Co prosím? Heleme se ty jsi mi dneska,ale nějakej nabroušnej. A navíc. Vždyť jsme spolu teprve 2 měsíce takže se o nás dva bát rozhodně nemusíš bát. A i kdyby ano tak by jsme vás nejdříve vyhnali z domu." „Mami prosím mohli by jsme změnit téma. Začíná se nám to vymykat z rukou." 

 „Tak dobře a nepůjdeme už raději domů?" „Ano mohli by jsme ještě si musím zabalit věci. Ale možná bych potřeboval nové plavky. Ty co mám mi už jsou malý. A řekněme si na rovinu. Ty by jsi taky nějaké potřebovala. Nejlepší by bylo kdyby sis koupila bikiny." „To sis na to nemohl vzpomenout o pár dní dříve?" „ Ne nemohl. Vzpomněl jsem si na to až teď." „No tak dobře. Zítra zajedeme do města a koupíme co potřebuješ. A já si na sebe taky nejspíš něco vyberu. Máš pravdu, že bych si mohla nějaké koupit." „No vidíš. Spokojeni budeme oba . Ale mám podmínku." „No dobře tak jakou." „Ty plavky ti vyberu já." „Cože ty mi chceš vybírat plavky a ještě ke všemu bikiny? Ale no tak dobře no." „Nemusíš mít z ničeho strach já ti vyberu takový, že se tvůj přítel bude nad tebou úplně rozplývat." „No tak dobře. Když myslím."

Thomas

Když jsem se ráno probudil šel jsem na snídani, kterou mi udělal táta a já se do ní v mžiku pustil. „Tati zajdeme prosím zítra do obchoďáku? Potřebovat bych koupit něco a tu naši dovolenou pokud ti to tedy nedělá problém." „ Já bych s tebou velice rád šel, ale musím jít zítra ještě něco vyřítit. A navíc se vrátím až pozdě v noci. Takže ti dám peníze zavezu tě tam, ale pak se domů musíš už dostat sám. Dobře?" „Jasně tati žádnej problém, ale bude to zřejmě trochu větší nákup dobře?"„Jasně. A mohl bych jít na chvíli ven? Chci si vyčistit hlavu." „Dobře jen běž, ale ať si do šesti hodin doma dobře?" „Jasně. Neboj."

Takže lidi dneska mám pro vás další část. Sice je trochu kratší než ta předešlá, ale doufám, že se vám bude líbit.