Kapitola 7.

439 22 3
                                    

Alex
Tohle snad není možné. Proč nemůžu spát? A hlavně proč na něho nemůžu přestat myslet? A ten včerejšek. Co to měla sakra být? A proč potom odešel? Na tyhle otázky se snažím najít odpověď snad celý večer. Kvůli nim jsem nezahmouřil oči. A teď se snažím najít způsob jak se mu odvděčit a zároveň pomstít za to co se včera stalo ve sprše.

,,Ano už to mám." Zařval jsem si pro sebe v duchu. Bože občas jsem vážně uchylnej člověk. Začal jsem chystat svůj plán. Doufám, že mě za to nezabije. A i kdyby. Tohle si prostě užiju.

Jsem rád, že jsem si s sebou vzal i něco menšího než to co jsem měl včera ve sprše. Bože, co mě to zase napadlo.

Bylo už něco kolem sedmé hodiny ráno a tak jsem se rozhodl, že je na čase, abych udělal to co jsem si usmyslel. Vzal jsem si svou malou hračku a pomalu jsem se začal přibližovat k Thomasovi.

Jenom doufám, že mě za to nezabije. Ale co. Zkusit se má všechno. Pomalu jsem si sedl k němu na postel. Trochu se pohl a něco zabrblal, ale toho jsem si nevšímal a věnoval se dál tomu proč jsem si to zamířil na jeho postel.

Trochu jsem z něho sundal peřinu nebo spíš jenom prostěradlo, kterým měl přikryté celé své tělo a byl do něho i trochu zamotaný. Když jsem z něj konečně sundal jeho přikrývku začal jsem mu sundávat trenýrky ve kterých spal a odhodil jsem je někam neznámo kam. Jenom doufám, že je časem objevíme. Pomalu, ale opravdu hodně pomalu jsem mu začal roztahovat nohy, abych měl lepší podmínky pro svou práci. Tak dobře zatím můj plán vychází docela dobře. Teda aspoň zatím. Naslinil jsem si ukazováček a prostředníček a přiblížil se jimi k jeho vchodu a lehce se o něj otřel jedním z nich. Trochu se zase zavrtěl a já jsem trochu nadskočil. Tak dobře buď teď nebo nikdy. Zatlačil jsem na jeho vchod svým ukazováčkem a jemně jsem ho vsunul dovnitř. Trochu se zase zavrtěl, ale zase se uklidnil a já jsem pokračoval ve svém počínání. Začal jsem s ním trochu pohybovat a on trochu vzdychl. Wau, ono se mu to možná i trochu líbí. Dobře tak pokračujeme.

Vsunul jsem do něho i prostředníček a začal jsem s oběma pohybovat. Zase trochu vzdychl a pak se zase zavrtěl, ale hned se zase uklidnil. Vysunul jsem z něho svoje prsty a uchopil jsem svou malou hračku a přiložil ji k jeho vchodu a lehce na ni zatlačil. Vklouzla do něho jako po másle a já jsem mu ji začal zasouvat až po kořen. Když už v něm byla úplně celá zmáčkl jsem tlačítko na nejnižší stupeň. Zase zavzdychal a já jsem se trochu pousmál a pokračoval.

Pane bože, proč jsem měl tak debilní nápad? A navíc je to divný, když to dělám někomu jinému než sobě. Ale zase je to takovej dobrej pocit. Ale aspoň pro jednou nebudu ten, co je nahoře. Sakra, sakra, sakra. On se začíná probouzet. Začal se pomalu probouzet a já jsem začal panikařit. Jenom jsem tam tak seděl a nevěděl, co mám udělat. Tak jsem ve své prácičce pokračoval. „Co to tady kurva děláš?" Zeptal se mě Thomas zaraženě. „Snažím se ti oplatit tu tvou laskavost ve sprše." Řekl jsem zcela klidně. Chvíli bylo ticho a my jsme se na sebe v tom tichu dívali do očí toho druhého. Řekl jsem si proč to nedokončit a tak jsem zapnul svou hračku na nejvyšší stupeň a začal zrychlovat. On se prohul v zádech a velice hlasitě vzdychl. Se svou rukou jsem pohyboval sem a tam. Thomas začal vzdychat a nějak nevypadal, že by měl v plánu se ztišit. Uchopil jsem jeho vztyčeného ptáčka(i když ptáček to teda zrovna nebyl) do své ruky a začal jsem pohybovat rukou nahoru a dolů v pravidelném tempu. Začal vzdychat ještě víc a já jsem už věděl, že za chvíli bude. V obou činnostech jsem začal zrychlovat a v tom se Thomas udělal na moji ruku a na svoje břicho. Vyjmul jsem v něj svou hračku a pousmál jsem se nad mým, ale nad jeho výkonem. Nebudu lhát. Myslel jsem si, že vydrží o něco déle, ale co. Zrychleně dýchal a já už jsem se chystal jít na svoji postel, ale mě chytl za zápěstí a nevypadal na to, že by ho chtěl pustit. Stáhl mě k sobě na postel. Já jsem ležel na zádech na posteli a on byl zase ten nahoře.

DovolenáKde žijí příběhy. Začni objevovat