Dovolená

Kapitola 5.

Alex

Zastavili jsme, vystoupili a už jsme se chtěli jít podívat dovnitř, ale zadržel nás Ethan. „Takže než se rozběhne dovnitř musíme si něco ujasnit. Takže na prvním místě je hlavní, aby jsme si to tady užiji. Za druhé Thomasy ty tady provedeš Alexe a já Jess. Potom se tady zase sejdeme a půjdeme do města. Dobře?" „A nemohli by jsme to město nechat až na zítra?" Začal jsem hned protestovat proti jeho návrhu. „ Dneska by jsme mohli být třeba na pláži." „No tak dobře tedy." Ha vyhrál můj návrh. Aspoň, že tak. Asi bych dneska nepřežil procházky po městě.

„Tati a mohl bych dneska jít surfovat?" „Jasně že můžeš. A nechceš sebou vzít i Alexe?" „Ne to je dobrý. Já se spokojím s lehátkem a vodou. Ale díky za nabídku. Třeba někdy jindy půjdu." „Tak dobře tedy. Tak na co čekáme jdeme se vybalit a pak rovnou do vody." Popostrčit nás Ethan.

Když jsme vstoupili do vili uchvátil mě pohled na ni. Z venku vypadala dobře, ale vevnitř byla ještě lepší. Asi bych měl popsat jak to tam vypadalo. Hned u vchodu byla předsíň nečekaně. Byla sladěná do bílé, černé a šedé vlastně jako skoro celá vila. Byl tam jen botník a věšák na. Pak byla kuchyň ve stejném duchu jako předsíň. Šedá linka, bíle skříňky, kde bylo nádobí, dřez a nakonec jídelní stůl který byl umístěn mezi obývacím pokojem a kuchyní. Byl u skleněného okna, které zasahovalo i do obývacího pokoje, kde byl z okna krásný pohled na moře a na pláž. Obývací pokoj byl moderní, měl černou sedačku a skleněný stůj. Dále tam byla televize, která byla položena na bílé komodě. Dole byla také koupelna s velkou vanou, sprchovým koutem, umyvadlem, záchodem a ... vířivkou. Já chci u sebe doma mít taky vířivku v koupelně. Když jsem vyšel nahoru byla tam tři dveře. Jedny vedli do ložnice, kde byla velká skříň, manželská postel a vedle postele byl na každé straně noční stoleček sladěný s postelí do šedé barvy stejně jako celá ložnice. Tady bude máma s Ethanem. Mají tam i soukromou koupelny, která byla do modré barvy. Byla tam jen vany, záchod a umyvadlo. Když jsme šli do druhých dveří, byla za nimi... tělocvična jako vážně ještě aby tady byl bazén a sauna a nikdo mě odsud nedostane. Šli jsme do třetího a zároveň i posledního pokoje, který byl můj a Thomase. První jsem uviděl manželskou postel a na chvíli se mi zastavilo srdce. Zřejmě jsem nějakou dobu nevnímal, protože do mě někdo začal šťouchat. Tak jsem se vzpamatoval. Byli tam noční stolečky a komoda na věci. Měl tam i velkou skříň na oblečení. A samozřejmě koupelna.

„Nechcete se jít podívat ven?" Otázal se Ethan. „Jasně.. Emm.. Co je venku?" „Ale nic důležitého. Jenom sauna, bazén a tenisový kurt." „Fajn už jsem se rozhodl. Od teď taky bydlím." Všichni se začali smát. Pro tentokrát dokonce i já. Když smích utichl všichni jsme se rozešli do svých pokojů a začali jsme si vybalovat. Měli jsme to za chvíli hotové. Trapná situace nastala až když jsme se měli převléknout.

„Emm.. Thomasy?" „Ano?" „Mohl by ses prosím tě otočit?" Jasně žadnej problém." Jasně prej žádnej problém. Možná tak pro něho, ale pro mě to problém je. A to vcelku velkej. Když jsem se začal vysvlékat, cítil jsem na sobě něčí pohled a jelikož jsme byli v pokoji jenom dva, tak mi bylo hned jasné kdo se na mě kouká , ale snažil jsem se to ignorovat do chvíle než jsem si chtěl obléct plavky. To už jsem se neudržel a začal jsem mu říkat: „Neříkal jsi, že se otočíš?" „Možná." „A proč to teda neděláš?" „Protože je roztomilé tě pozorovat. Prostě si nemůžu pomoct." „To není omluva. Otoč se. Hned." „No tak dobře." Naštěstí se otočil, ale to nemělo dlouhého trvání, protože hned jak jsem ze sebe shodil boxerky mě zezadu obejmul a a začal mě rukou uspokojovat. „Néé-ach-prosím-ach nech toho." Snažil jsem se říct mezi svými vzdychy, ale nebylo mi to nijak platné, protože nepřestával. Naopak. Zrychloval. Začaly se mi podlamovat kolena, takže jsem se o něho opíral a on mě držel, abych nespadl. Z mučivě pomalého tempa začal zrychlovat. Ještě párkrát jsem mu vzdychl do ucha a udělal jsem se mu do ruky. On mě pořád přidržoval, abych nespadl na zem. Vydýchával jsem se a když už jsem popadl dech tak jsem si stoupl na nohy a konečně jsem si oblékl plavky. Podíval jsem se na Thomase, který tam stál nehnutě. Já jsem se něho jenom podíval. Prohlédl jsem si ho od hlavy až.. no až po jeho rozkrok, kde jsem se zastavil. Měl tam opravdu velkou bouli a já jsem se nad tím musel pousmát, protože jsem to byl právě já kdo to zapříčinil. Byl jsem už na odchodu, ale to by já mě Thomas nemohl zavolat. „A kdo teď bude jako pomáhat mě? Co? Já jsem ti pomohl se udělat. Takže by to chtělo, aby jsi mi s tím teď pomohl. PROSÍM." Zamrkal na mě těma svýma krásnýma očima. Počkat co to zase melu. No líbí se mi, ale že by až takhle? „Tak fajn, ale jenom protentokrát jasné?" Ukončil jsem svou odpověď, která překvapila nejen mě, ale i jeho, i když myslím si, že jsem byl více překvapený já než on. „Počkej. Vážně to uděláš?" zeptal se nechápavě. Ani se mu nedivím. Já jsem sebou také zaskočený. „Ano udělám to." Řekl jsem ne moc nadšeným hlasem.