10. kapitola

3.9K 412 5
                                    

Myslela jsem, že mám větší disciplínu, ale spletla jsem se. Čím víc času jsem s Noahem trávila, tím víc jsem toužila dozvědět se něco o jeho šrámu. A tak jsem se ho jednoho dne, zatímco jsme u něj v kuchyni připravovali vegetariánský salát, zeptala, jak k takové velké jizvě přišel.

,,Jako malý jsem se fikl nožem," řekl s pohledem upřeným do mísy, ve které promíchával rajčatovou směs. Z jeho povadlého tónu mi přišlo, že se nefikl nožem jen nějakou nešťastnou náhodou.

,,A proč to?" zeptala jsem se a vůbec poprvé byla svědkem toho, jak mu zhrubly rysy.

,,Protože když ti všichni neustále předhazují, jak jsi špatná, nakonec se za špatnou opravdu začneš považovat," řekl zcela neutrálním hlasem. Když jsem byla celou věčnost zticha, zvedl ke mně pohled.

,,Já... já vím, o čem mluvíš, Noahu, věř mi."

Síla předsudku ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat