23. kapitola

3.7K 366 5
                                    

Na "partu" jsem se vykašlala, protože oni se na mě vykašlali taky.

Jediný, kdo se mi sem tam ozval, byla Erin. Přišlo mi fér chovat se k ní hezky, protože bylo vidět, že mě nechce ztratit. A jelikož jsme se znaly od dětství a Erin byla v kontaktu i s mými rodiči, tak jsem se s nimi domluvila, že přijedou na návštěvu a že je Erin vyzvedne na letišti, aby s námi taky strávila trochu času.

I tohle proběhlo kupodivu bez komplikací. Táta Noaha přijal dobře a máma tak nějak obstojně. Nicméně ten lehký úsměv na její tváři rozhodně nebyl hraný. 

Pocítila jsem další dávku naděje.

Síla předsudku ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat