Z čajovny jsme odešli až kolem deváté večer. Venku bylo chladno a pekelná tma, ale já měla svého ochránce, takže se nebylo čeho bát.
Když jsem ale před naším vchodem našla očividně opilého Chandlera, projela mnou hrůza. V duchu jsem se uklidňovala, že se nemusím bát. Chandler možná Noaha nepřijal, možná na něj měl blbé kecy, ale tam končil.
,,No kohopak to vidím!" zasmál se a vrhl se mi kolem krku. Pak spočinul pohledem na Noahovi. ,,Omlouvám se, dobře?"
Noah se na něj chvíli jen díval a pak krátce přikývl.
,,Tak pojď. Je mi tu zima," řekla jsem a věnovala mu naléhavý pohled.
,,A co si dát se mnou jeden doutník, co chlape?" navrhl Chandler a působil hrozně přetaženě. Nelíbilo se mi to.
,,Milly, za chvíli ho za tebou pošlu. Jen trochu chlapské řeči, dobře?"
Pohlédla jsem na Noaha a on zase jen krátce přikývl, jenže mně se to prostě nezdálo. Odtáhla jsem ho proto stranou. ,,Lásko, za tím něco bude. Kašli na doutník a pojď domů."
Usmál se na mě a nenápadně mi přes kabát pohladit břicho. ,,Neboj. Když se do mě začne navážet, tak mám přece nohy, aby odešel."
Chvíli jsem to zvažovala a pak mi došlo, že stejně nemám právo mu cokoliv zakazovat. ,,Tak jo."
Chandlerovi jsem už neřekla ani slovo. Ani pohled jsem mu nevěnovala. Prostě jsem jen zapadla dovnitř, abych si zahřála nohy pod dekou. Cítila jsem ale divný pocit. Stále jsem se sama sebe ptala, proč by se chtěl Chandler zčistajasna kamarádit, když Noaha tak odsuzoval.
ČTEŠ
Síla předsudku ✔️
Cerita PendekPříběh o dvou stejných duších, které mají zkrátka jen rozdílné vzhledy. Jenže lidské předsudky jsou příliš silné, a když se dva lidé s naprosto odlišným původem rozhodnou chodit ruku v ruce, bezděky si musí prosazovat, že na to mají právo. ©2016 All...
