Princess || h.s. ✔

"Ty jsi- co?!"

Prošli jsme snad celé okolí Londýna, tam, kam jsme jeli a vraceli se.

"A teď ještě jedno místo" usmál se Sam

"A kam?" Zeptala jsem se ho "uvidíš" usmál se

Zastavili jsme před nějakým parkem.

"Doufám, že se na mě za tohle nebudeš zlobit" řekl mi

"Chceš mě tady snad nechat na pospas vlkům nebo co tady je?" Zeptala jsem se

"To ne, domů tě odvezu, ale nenaštvi se, prosím. Dělal jsem to pro tebe" řekl mi

"Ale co?" Zeptala jsem se

"Uvidíš" pousmál se, vystoupili jsme z auta.

Podal mi ruku, tak jsem se ho chytla.

Šli jsme někam do středu parku, byli tam květiny. Jako by alej květin.

Někdo, kdo seděl na lavičce, se zvedl a přešel pomalu k nám.

"Ahoj" promluvil a pousmál se

"Dobrý den" odpověděla jsem

"Jsi celá maminka" usmál se a zalesly se mu slzy v očích

"Nějak nerozumím.. znáte moji matku?" Zeptala jsem se

"Znal jsem ji. Byl jsem její manžel. Jsem.. tvůj otec" řekl mi

"Ty jsi- co?!" Byla jsem v šoku.

"Jsem tvůj táta, Lily" řekl znovu

"Jak- jak jsi..- proč jsi nedal vědět dřív a proč jste mě vlastně dali do dětského domova?" Zeptala jsem se

"Nemohl jsem tě najít, v dětském domově mi jen před pár měsíci řekli, že žiješ v Londýně a nějak jsem se skontaktoval se Samem." Řekl

"A proč jste se mě.. zbavili?" Zeptala jsem se

"Tvoje matka, zemřela při porodu. Neměl jsem šanci uživit nás oba. Musel jsem to udělat. Věděl jsem, že padneš do správných rukou. Jmenovala se May. Ona tě pojmenovala Emma. Jsi celá ona.
Podle vyprávění od Sama máš její zvyky. Máš její všechno. Jsi krásná jako ona. Jsi celá maminka" pousmál se

"Tati" rozvzlykala jsem se a objala jsem ho

"Jak se jmenuješ ty?" Zeptala jsem se

"Patrick, Patrick Stevens" usmál se

"Emma Riley, těší mě" usmála jsem se, podala jsem mu ruku a následně jsem ho objala.

"Byl bych strašně moc rád, kdybys mě zařadila do svého života. Chtěl bych tebe i Sama znovu vidět" usmál se

"Jasně, že ano" usmála jsem se

"Povídej mi o sobě a o mámě" usmála jsem se

Tak mi povídal, jsem opravdu po mé biologické matce. Mám ráda všechno, co ona. Milovala knihy. Milovala svou rodinu. Své přátele. Milovala svět. Milovala mě. I když jsem ještě nebyla na světě. Milovala mého tátu. Je mi líto, že jsem tak úžasnou osobu nemohu poznat.

Pro všechno měla svůj vlastní názor a nebála se ho vyslovit. Nebála se ničeho. Chci být jako ona. Je to moje nová hrdinka. Ta hlavní, ta první.
Je mi líto, že já jsem byla příčina její smrti. To já. Já byla ta přítěž.

A táta? Jsem ráda, že jsem ho konečně poznala.

"Děkuju, Same" objala jsem ho "strašně moc" zašeptala jsem

"A kde bydlíš?" Zeptala jsem se ho "v Londýně. Úplně krajní domek" usmál se

"Mohli bychom se střetávat pravidelně.." usmála jsem se na něj